Jan Březina - postřehy z cesty zvané život

Apple revoluce v zemi krále Miroslava

2011-09-30T07:57:00.000+02:00

Včera byl spuštěn český iTunesStore a byla toho plná všechna media počínaje Twitterem a mass medii konče. Ano, jde opravdu o přelomový okamžik z několika důvodů:

1) Apple viditelně již delší dobu sjednocuje svůj přístup k EU zemím. Dnes zcela standardně u nás fungují servis, support (v češtině), on-line store, iTunesStore, AppStore, platí EU ceny u autorizovaných prodejců, prodávají se prakticky všechna zařízení, běží školní programy, atd.

2) Konečně nás někdo zbavil nálepky banánové země z dálného východu a seriózně se u nás snaží nabídnout hudbu k prodeji. Uvědomme si kolik zahraničních projektů u nás tuto službu blokuje a kolik českých zoufale nefungovalo. Takže češi, ukažte se!

3) Je to obrovské plus pro rozvoj Apple komunity u nás. Je holým faktem, že nejčastěji se nový Applisté rodí z uživatelů iPhonu. A iPhone dává mnohem větší smysl, pokud jej dokážete snadno, bez počítače a legálně krmit multimediálním obsahem. Ne každý si myslí, že největší obchod s multimedii je Uloz.to :)

4) Skalní Apple remcalové konečně změní téma. Místo nadávání na to, že iTunesStore v ČR není si teď budou stěžovat, že je drahý. Takže pokud patříte mezi věčné nespokojence, tak vězte, že v ČR jsou drahá nejen auta, oblečení, elektronika, kvalitní jídlo, služby, státní správa, ale i alba předních českých interpretů vč. božského Karla. A to už stojí za rozčilování, ne? :)

Včerejší akce je jen dalším dílkem Applí změny postoje. Může (a nemusí) mít řadu důsledků. Možná se dočkáme i půjčovny a seriálů, tisků Apple knih, kameného krámu, Genius baru, atd. Nevím jak vy, ale mě se s tímhle pocitem dnes lépe vstávalo.

Hezký den všem

Proč se neumíme smát?

2011-09-29T08:22:00.000+02:00

Po měsíci jsem se vrátil z USA. Již po 2 týdnech mi tato zmena kulturního prostředí dělává problémy a musím říct, že po měsíci života v USA je toho opravdu hodně, co bije do očí. Rozumějte mi správně, netvrdím, že jsou Američané dokonalí, ale je spousta drobností, které v české kotlině skoro nepotkáte - třeba přívětivé chování.

V posledních třech dnech jsem podnikl takový malý experiment a hodně jsem chodil pěšky po Praze a jezdil MHD (nechyběla mi socka, jen bojuji s jet-lagem). Zvyklý z USA jsem se při každém očním kontaktu s kolemjdoucím pousmál a první den pozdravil. Tak se to prostě za louží dělá, je to příjemné, slušné a zahřeje to. A odezva? Kamenné, zamračené obličeje těch, kteří aspoň zvedli zrak z chodníku :( Za tři dny mi příjemný výraz vrátila slovy trojice! lidí.

Chápu, že Evropa jde do kopru, každého trápí řecké důchody a rušení stravenek, závist sousedovi a stav planety, ale o to víc by přece dávalo smysl udělat všem kolem malou radost tím, že se na sebe zdořile usmějeme. Za první republiky jsme to přece ještě uměli...

Takže nevím jak vy, ale já se jdu na někoho usmát.

Kde jsou hranice nasi omezenosti?

2011-08-08T01:15:00.001+02:00

Svuj nazor na ceske internetove diskuze jsem si udelal davno. Preci jen v oboru jsem peknou radku let, takze vim o lidech, se kterymi nema smysl diskutovat online.

Duvodu muze byt nekolik:
- jde o ideology, kteri vzdy stoci diskuzi tak, aby mohli udelat sve ideove prohlaseni
- jde o jedince hledajici konflikt nikoli dialog
- jde o chorobne diskutery, kteri naopak budou diskutovat do nekonecna bez ohledu na tema, argumenty ci logiku
- jde o lidi omezene a sebestredne, pro ktere existuje jediny pohled a to jejich vlastni

Temi prvnimi se obcas bavim - priznavam. Je uzasne procitat diskuze serveru jako Novinky.cz, Zive.cz apod. Je to tragikomicke, ale priznavam ze i zabavne, pokud mate nadhled.

Druhou a treti skupinu ignoruji, potoze je to jediny zpusob jak si zachovat zdravy rozum. Jakmile se s nimi zapletete v diskuzi, je jen otazkou casu kdy rezignujete a oni vas porazi...

Bohuzel ani po tech letech jsem se nenaucil zcela ignorovat skupinu posledni. Mozna jsem naivni, mozna hloupy, ale obcas to nevydrzim a reaguji na ne, prestoze si uvedomuji, ze je to zbytecne. Kdyz vam napise nekdo prispevek typu: "Me se nelibi seda barva, napsal jsem Vam, ze ma byt ruzova, tak proc to neopravite?" shledavam svou tendenci diskutovat o subjektivite nekterych soudu, o svobode volby a o alternativach jako hloupou, ale neodolatelnou.

Vim, jsem hlupak a oni me o tom vzdy presvedci :)

Microsoft na to jde od lesa

2011-07-13T02:43:00.001+02:00

Vcera mi prisla tiskova zprava o tom, ze Steve Ballmer (CEO MS) bude mit 9.1.2012 hlavni keynote zahajujici CES v Las Vegas. To by samo o sobe nebylo nic prekvapiveho. Jde o tradici, kterou zahajil uz Gates a je vyhodna jiste pro obe strany. Microsoftu se dostane LEVNE pozornosti medii, protoze CES je nejvetsi akci sveho druhu na svete. Pro poradatele je Ballmer jednou z nejvetsich dostupnych IT celebrit.

Co me opet trochu zarazilo byl vycet "prevratnych novinek", o kterych bude pan Microsoft mluvit - Windows, xBox, Kinec. Kazdy tento produkt ma sve zakazniky a je bezesporu trzne uspesny. Kazdy z nich zmenit IT a do nejake miry ovlivnil spotrebni elektroniku, takze temata nanejvys vhodna. Ale oznacit je za prevratne novinky? At uz budou Windows 8 jakakoli, jde o evoluci dobre znameho. XBox je take platformou trhem radne proverenou a Kinec byl prevratnou novinkou pred peknou radkou mesicu. Proc je tedy MS bude opet oprasovat? Protoze presne takova je jeho zakladni strategie!

MS je hracem na jistotu
Prakticky nikdy Microsoft neprisel s nicim, co by se dalo nazvat "odvaznym ci inovatorskym" krokem. To prenechavaji jinym. MS si pocka na prvni reakci trhu, nekdy i mnohem dele, a az kdyz je jasno co trh akceptuje a v jake podobe, tak prichazi MS "inovace". To plati pro Windows, xBox, kinec a take pro vsechny MS internetove sluzby s Bingem v cele, mobilni reseni, atd. Ballmer tudiz vezme to co vi, ze umi prodat, prida trochu lesku a proda znovu.

MS jde tak daleko, ze tuto strategii verejne komunikuje. Na WPC oznacily spicky Microsoftu Windows 7 jako idealni cestu zakazniku k Windows 8. Svym partnerum vzkazaly, ze jeste 200M uzivatelu pouziva Win XP a je potreba jim prodat W7 pred prichodem W8, aby se pak dalo inkasovat podruhe! Tak se dela kontinualni prodej v IT. A ze se to zakaznikum nebude libit? Kupodivu jim to nijak zasadne nevadi. Uz 400M z nich koupilo licenci W7 a prodeje se nezastavuji. Karty jsou na stole a hra bezi...

Je to tak spravne?
Uprimne si vazim mnohem vic inovatoru, kteri jdou s kazdym novym produktem s kuzi na trh. Na druhou stranu strategii MS plne rozumim a duslednost s kterou je realizovana si zaslouzi respekt. A tak respektuji MS i Ballmera, prestoze jiz skoro zadny MS produkt nepouzivam. Tedy krome jednech Win XP ve virtualnim stroji :)

Pentax meni majitele aneb z blata do louze

2011-07-01T16:21:00.001+02:00

O Pentaxu, respektive jeho novem systemu Q jsem psal pred par dny. Kdyz jsem premyslel nad tim, k cemu jej prirovnat, tak me napadl hodne neobvykly system modularniho Ricohu, ale pak jsem si rekl, ze to je uz hodne divoka spekulace a upustil jsem od toho. O tom min me prekvapila dnesni tiskova zprava.

Soucastny vlastnik Pentaxu, Hoya oznamil v pomerne rozsahle tiskove zprave zde, ze prodal Pentax se vsim vsudy vc. vyrobnich kapacit Ricohu. Zprava pomerne rozsahle popisuje mechanismus cele transakce, protoze 3 roky vlastnictvi Pentaxu stravila Hoya jeho integraci do vlastnich struktur a tento proces jeste neskoncil. Co ze zprav vyplyva?

1) Hoya odstepi vetsinu puvodniho Pentaxu do nove spolecnosti
2) Jeji akcie PREDA Ricohu a sama si ponecha nektere nefotograficke aktivity a activa puvodniho Pentaxu
3) Ricoh slibuje rozvoj foto produktu, zejmena v oblasti fotoaparatu s vymennymi objektivy
4) Hoya lisacky naznacuje, ze tato zmena muze znamenat konec evropskych pobocek a rozhodnuti padne pozdeji
5) cela transakce ma probehnout do konce zari letosniho roku

Co to bude znamenat pro Pentax?
Jak jsem jiz psal, ekonomicke a trzni vysledky Pentaxu na globalnim trhu jsou dlouhodobe ne prilis potesujici a uprimne bych rekl, ze Pentax zije dnes primarne z tradice a mozna trochu z podstaty. I kdyz se mu obcas nejaky produkt opravdu podari, jeho pozice na trhu je tak slaba, ze bojovat s Canonem a Nikonem o rozumny trzni podil nema v podstate sanci.

V roce 2008 jej v tomto stavu prevzala Hoya a slibovala svetle zitrky. Rekl bych, ze mnoho se nezmenilo a horky brambor putuje dal - do Ricohu. Tiskova zprava nehovori o jakemkoli financnim vyrovnani, takze dost mozna doslo k tomu, ze Hoya si z Pentaxu vzala co ji zajimalo a zbytek poslala dal. Ricoh slibuje take svetle zitrky, ale obavam se, ze sance je jeste mensi nez v pripade Hoya koncernu.

Proc Ricoh?
Ricoh je v podstate kancelarska firma a prestoze se dlouhodobe snazi na foto trhu nejak fungovat, jeji vysledky jsou globalne horsi nez Pentaxu. Neni divu. S jejim produktovym portofiem ani lepsi byt nemohou a z tohoto pohledu dava akvizice velky smysl. Ricoh potrebuje vymenne objektivy a cestu do DSLR segmentu. Oboji Pentax ma. A co by potreboval Pentax? V prvni rade lepsi prodejni kanal a spoustu penez na vyvoj a propagaci. Ani jedno z toho Ricoh bohuzel uplne nema a pro nas je cela situace o to horsi, ze na Evropskem trhu se Ricohu zejmena z tohoto duvodu nedari uz vubec. Ano, Ricoh muze a viditelne podporuje sve foto aktivity penezi z prodeje kancelarske techniky (podobne jako Canon), ale jeho zdroje nejsou zdaleka nekonecne. A distribucni a prodejni kanal? V Japonsku o necem takovem jde mluvit, ale mimo zemi vychazejiciho slunce ani nahodou. Z pohledu fotografickych aktivit v podstate mensi prebira vetsiho a slibuje mu pomoc :(

Jak to dopadne? To opravdu nevim a jen doufam, ze se nenaplni nejcernejsi scenar, ktery mne napada. V CR se toho zrejme mnoho nezmeni. Ricoh u nas dlouhodobe v podstate nefunguje a pokusu o distribuci jsem zazil radu a zadny neuspel. Ve foto branzi Ricoh u nas skoro neexistuje a neni divu s jeho pristupem. Takze soucastny distributor Pentaxu se asi o svou pozici bt nemusi, uz ted moc podpory od Pentaxu nema. Muze jen doufat, ze Ricoh povznese produktovou radu Pentaxu. Skoda, ze tomu nejak neverim...

Pentax Q - a co jste cekali?

2011-06-26T20:33:00.001+02:00

Pentax predstavil v tydnu novy system s oznacenim Q (viz zde). Na prvni pohled nic prekvapiveho. Dalsi nejmensi fotoaparat se specialnimi vymenymi objektivy, tedy neco co prichazi co par mesicu uz skoro 2 roky. S takzvanymi hybridy (jakoby zrcadlovkami bez zrcadla a s miniaturnim bajonetem) zacali Olympus a Panasonic (mikro4/3). Sve reseni uz dlouho nabizi Sony (rada NEX) i Samsung (rada NX). V podstate se da rict, ze uz skoro vsichni, komu dosel dech v boji s Canonem a Nikonem o DSLR trh hledaji spasu prave v mensich pribuznych. A tak krok Pentaxu opravdu neprekvapi. Podil na DSLR trhu ma dnes uz zanedbatelny a z klasickych kompaktu neprezije nikdo. Presto Pentax Q vyvoval obrovske diskuze, proc?

1) Jde o Pentax! Muze to znit jako zvlastni duvod, ale je zcela relevantni. Pentax ma totiz dodnes dostatecne aktivni skupinu svych hardcore fandu, se kterymi se muzete hadat a vzdy se za Pentax postavi. Takze diskuze nemuze nikdy ustat.

2) Pentax na rozdil od ostatnich vyrobcu sahl po snimaci z kompaktu s uhloprickou necely centimetr! To je krok zcela proti proudu zvetsovani cipu. Nejde tedy o hybridni zrcadlovku, ale o hybridni kompakt! Dava to smysl? Uprimne nevim a rekl bych ze spis ne.

3) Marketing Pentaxu se opet vyznamenal, kdyz do tiskove zpravy napsal ze i pri ISO6400 produkuje minimum sumu. Ze je to technicky nemozne vi kazdy kdo veci jen trochu rozumi a uprimne je to klasicky plivanec do tvare zakazniku.

4) Pentax zbytky sve slavy stavi na kvalite a tradici. Z tohoto pohledu je nove Q ukrokem dost nestastnym smerem a oznamena cena 800USD je za hranici loiality i tech poslednich fandu.

A proc to Pentax udelal?

Uprimne si myslim, ze proste vybral nejmensi zlo a snazi se svemu materskemu koncernu Hoya ukazat, ze se aspon snazi, kdyz uz cisla stoji za prd. Co jineho mel udelat?

1) V DSLR segmentu nema sanci konkurovat dvojici Canon/Nikon stejne jako ostatni a tak jeho trzni podil vic zalezi na tom jak se ti dva chovaji, nez na tom co sam dela.

2) Segment APS-C hybridu je uz ted docela rozdany a prilis na trhu nezaujal. Navic konkurovat dvojici Sony/Samsung? Na to Pentax nema financni zdroje. A je zrejme, ze nejvetsi problem teto tridy je prave cena.

3) Mikro4/3 jsou natolik svazane patenty, ze se mezi dvojku Pana-Oly uz nikdo dalsi cpat nebude.

4) Nedelat nic neni mozne. Nevim jestli nekdo v Pentaxu veri v uspech systemu Q, ale je zrejme, ze neco je predvest proste potreba.

5) Levneji to asi neslo. Naklady navyvoj, podporu distribuce, marketing budou enormni a kazdemu je jasne, ze v stotisicovych seriich se prodavat nebude.

Apple Final Cut Pro X je jak ekonomické reformy

2011-06-24T00:16:00.001+02:00

Dnes jsem navštívil z popudu evropského zastoupení Applu výroční setkání londýnského FCPUGu. Jde o akci určenou profesionálním uživatelům Final Cutu, která má víceméně společenský charakter. Přesto nabízí i mini výstavku sponzorů a večerní přednáškový program. Sponzorů bylo 15 a mě osobně nejvíce potěšil stánek LaCie, i když žádné zásadní novinky neukázal. Naopak zklamáním byla prezentace Adobe, která i přes skvělý CS Suite 5.5 jakoby neměla co říct. Ale to není to, o čem chci psát - jde přece o Final Cut Pro X.

Možná jste již zaznamenali, že na NABu v Las Vegas Apple oznámil, že připravuje zcela revoluční verzi svého řešení pro profesionální střih videa. První ohlasy byly vesměs pozitivní - slibované nové funkce vypadaly dobře, oznámená cenová politika potěšila a všichni byli rádi, že Apple v této oblasti chystá radikálnější změnu, která byla potřeba. Při svém prvním představení Final Cut v mnoha ohledech změnil svět střihu videa, ale od te doby uteklo hodně vody a konkurence už dávno dotáhla nebo i předehnala to, čím Apple tak oslnil.

Před několika málo dny se Final Cut X začal reálně prodávat a ohlasy se diametrálně začaly otáčet. Nové uživatelské rozhraní je opravdu hodně nové a výrazně méně flexibilní. Výsledkem je samozřejmě hodně naštvaných stávajících a nutno dodat velmi věrných uživatelů, kterých nebylo málo. Navíc Final Cut Pro se svým rozhraním otočil čelem k lidu a k profesionálům zády (nepřipomíná vám to babušku jagušku?) a to je změna, která určitě hodně bolí stávající uživatele.

Aby toho nebylo málo, Apple zašel ještě dál. Kromě toho, že přidal nové skvělé funkce, tak i řadu stávajících předělal, zjednodušil a nebo pro jistotu úplně zrušil. Důvody jsou typicky applovské - zjednodušení a zpřehlednění, nahrazení zastaralého novým, rozhodnutí, že uživatelé danou funkci prostě už nepotřebují apod. Nový uživatel tyto drobnosti ani nezaznamená, zkušený profesionál často pracující již skoro poslepu a zpaměti je najednou v koncích.

Pokud to shrnu do jasného sdělení. Apple se rozhodl, že Final Cut Pro X víc zpřístupní širší veřejnosti. Nové funkce dělají jeho používání snazším a často i efektivnějším. Nové rozhraní je víc příbuzné ostatním Apple aplikacím a pro nového uživatele určitě přehlednější. Bohužel stávajícím profesionálům Apple doslova podříznul větev pod zadkem a na cestu dolů ji ještě zamával s tím, že změna je prostě potřeba. Tomu odpovídali i velmi vášnivé diskuze na FCPUG meetingu. Zastánci nových časů hlasitě argumentovali převratností změn, staromilci stejně hlasitě kritizovali zejména to, že Apple jim změnu zcela necitlivě vnucuje a to i za cenu ztráty některých oblíbených vlastností programu.

Je to jak s ekonopmickými reformami. Všichni po nich volají, a když přijdou, lid odpoví generální stávkou. Čímž zdravím do Řecka a moc bych přál krásný bankrot :)

Za sebe musím konstatovat, že nejsem žádný FC profesionál, spíš lehce poučená lama, a přesto nebo možná právě proto, se mi nová verze opravdu líbí. To co FCP X umí navíc je impozantní vzhledem k jeho ceně a ovládání mi přijde trochu intuitivnější. na druhé straně chápu nářek profesionálů, kterým to Apple nandal takříkajíc "z první" a navíc způsobem, ze kterého není úniku.

Až čas ukáže, zda tato radikální změna bude víc ku prospěchu či na škofu FCP komunity.

Chci vazne takto zit? A vy?

2011-06-07T23:18:00.001+02:00

Dnes byl takovy IT den blbec. Od rana stavkoval Skype, odpoledne mi nesel uz ani 3G od O2, o hodinu pozdeji se pro jistotu kousnul cely iPhone. V serveru odesel vetracek, iPad se nesynchronizuje a nasazovani noveho designu neslo uplne hladce. Proste jsem z toho byl cely rozladeny a pak mi prisel email od kamaradky z Aljasky. Psala, ze asi bude pracovat na vrtne plosine - 3tydny za polarnim kruhem, 3tydny volna v divocine. A me to zase jednou doslo. Vazne musim byt porad online? Vazne jsou tohle problemy, kvuli kterym ma smysl si kazit den?

A tak jsem si dal takove male predsevzeti. Kazdy den si najdu aspon malou chvilku bez internetu, bez mobilu, bez vsech IT hracek a budu se venovat zivotu kolem sebe. Tomu realnemu, fyzickemu ci chceteli ANALOGOVEMU! Co vy?

Elektronicky casopis na iPadu? Ano i ne

2011-05-28T15:20:00.001+02:00

Na nedavne akci se Adobe doslova modlilo za budoucnost elektronickeho publikovani pro tablety. Vydavatele v poslednim roce mohutne investuji do svych prvnich elektronickych pocinu pro tablety a i nabidka casopisu a ctecek pro iOS v cestine je dnes bohatsi, nez by clovek cekal. Presto zustavam skeptikem. Forma chaby obsah nenahradi!

Priznavam, ze nejsem velkym ctenarem, a tudiz ani typickym spotrebitelem. Mozna, prave proto me nic z ceske nabidky moc nezaujalo. Bud bylo technicke provedeny tragicke, nebo mne nebral obsah. Computer pro iPad je uz celkem pekny, ale proste me nezajima. To co predvadeji deniky se mi zase spatne cte, a tak jedine, co jsem si dokonce predplatil na rok byl Wired!

Proc prave Wired?
- ma unikatni obsah, ktery se spatne hleda online zadarmo
- je diky dlouhe zkusenosti jiz funkcni a ergonomicky
- predplatne el. verze je levnejsi a hlavne dostupnejsi nez US print verze
- libi se mi jeho styl

Z vyse uvedeneho vyplyva i to co bych si nepredplatil:
- to co najdu snadno jinde, treba denni zpravodajstvi
- to co proste nefunguje a ze polofunkcnich aplikaci je...
- to co muzu vychutnat na papire - treba fotograficky casopis
- to co se mi nelibi, coz je bod venovany novemu ihned.cz :)

Co vy?

iPhone 5 a je to tu zase

2011-05-22T18:37:00.001+02:00

Mam rad technologicke novinky, jsem hracicka a maloktere zarizeni od Applu me nechava chladnym, ale spekulovani o iPhonu 5 me zacina vazne drazdit. Chapu, ze dnesni svet dava tolik moznosti pro spekulace, nejruznejsi uniky informaci stejne jako podvrhy, ale neni tahle pisnicka uz trochu ohrana?

iPhone je super pristroj, vlastnil jsem vsechny verze a pravdepodobne i verze 5 bude jednou v mych rukou. Ale cist kazdy tyden zarucene zpravy, jejich zarucene dementi a nasledne zarucene potvrzovani mne nebavi. Sam sobe jsem polozil otazku, zda to vazne ctenari tolik hltaji a nebo jen nekteri novinari a bloggeri o tom tak radi pisi? Nevim, nedokazi to posoudit a je mi jasne, ze moje pocity nemuseji byt nikterak smerodatne, ale ja uz vsechny tyto clanky ignoruji. Tesim se na iPhone 5, ale nechci si o nem cist od 2. dne po uvedeni iPhonu 4.

Pamatuji doby, kdy spekulace o novych apple zarizenich meli uroven. Casto zachazeli az do oblasti Sci-Fi a korespondovali s inovatorstvim Applu. Ale diskuze o tom, zda bude mit fotoaparat rozliseni X nebo Y jsou snad pod uroven! Apple produkty nikdy nebyly a snad nikdy nebudou o MPix a Ghz apo. Jsou o uzivatelskem prozitku, o efektivite, eleganci a inovaci...

Vznaseni je super

2011-05-22T17:39:00.001+02:00

Vznasedlo je zarizeni, ktere jsme vsichni uz urcite nekdy videli ve filmu ci TV, ale setkat se s nim v praxi neni tak uplne bezne. I kdyz jsem uz nekolikrat jel jako pasazer na airboatu, tak vznasedlo jsem si v praxi uplne neumel predstavit. Takze kdyz jsem od partnerky dostal k narozeninam poukaz na hodinove radeni na vznasedle, netusil jsem, jak super to bude!

Dnes jsme konecne mel cas a tak se poukaz promenil v zazitek. Musim rict, ze prvni dojem z rizeni vznasedla bylo zoufalstvi. Delalo si to co chtelo! Nejelo to rovne, vubec nezatacelo, proste hruza. Behem prvnich 5 minut jsem 3x tahal vznasedlo z vysoke travy, kolena me bolely jako ..., sileny. Pak jsem si rekl, ze to neni mozne a zacal premyslet - klasicka fyzika - setrvacnost, proudeni vzduchu, teziste a zase setrvacnost! Kdyz zacnete uvazovat o tom, kterym smerem jedete a ne, kam miri cumak vznasedla, tak to zacne fungovat.

Behem 10 minut jsem to mel v pazi. Vznasedlo zacalo delat to co jsem chtel a ja zacal opravdu dovadet. Po hodine radeni po louce a jezirku jsem zaflakany jako prase slezl ze vznasedla s uzasnym pocitem, ze tohle nebylo urcite naposledy. Pokud si neco takoveho chcete zkusit, vrele doporucuji - vyzkousejte www.vznaseni.cz!

Par tipu na rizeni vznasedla:
- je dobre na vznasedle klecet. vypada to nepohodlne, ale je to vazne nejlepsi pro rizeni
- vlastni vahu tlacte co nejvic dopredu. Pro rychle zatoceni je nejlepsi uplne nalehnout na riditka
- zataci se logicky pod plnym plynem a plnym rejtem. Zadne solichani
- pocitejte s obrovskou setrvacnosti. Vznasedlo po povrchu klouze, takze na rozdil od cehokoli jineho co jsem kdy ridil to vazne moc nezataci
- pro rychle zatoceni je potreba prenest vahu dopredu a do smeru zataceni - velmi razantne se skoro az vyklonit
- vznasedlo zataci na jednu stranu vic, na drhou mene, podle vrtule
- se vznasedlem nelze couvat, ale diky setrvacnosti jde jet nejakou dobu pozadu :)
- na vode reaguje skvele! vyzkousejte

Skotsko - lepsi nez jsme cekli

2011-05-15T18:59:00.001+02:00

Bez muceni bych se hned uvodem chtel priznat k tomu, ze muj vztah k United Kingdom nebyl prilis vrely. Vyrostl jsem na americke anglictine, takze ostrovanum obcas hur rozumim. Britanii jsem navstivil jiz mnohokrat, ale vetsinou Londyn nebo jine velke mesto. Proto nabidka pripravit fotoexpedici po Skotsku me zaujala. Byla to vyzva...

Ted prave sedime na trajektu na ostrov Sky, ja mam za sebou prvni tri dny pripravne cesty a myslim, ze jde shrnout prvni dojmy. Takze jak na me osobne zapusobilo Skotsko? Vyrazne lepe nez jsem cekal!

Pocasi: Mnoho stredoevropanu odrazuje od cesty na ostrovy spatne, destive pocasi. Ano, racionalni zaklad tto uvaha, zejmena v pripade severu smysl ma. Na druhou stranu my, kdoz mame za sebou par cest na Island jsme na kvetnove skotske pocasi pripraveni. Prvni dva dny krasne, treti den mrholi a jsou nizke mraky. Oboji dava prostor fotit a neni to nic co bych neznal, takze pohoda.

Krajina: Pokud jste odrostli na Highlanderovi s Lambertem v hlavni roli, tak vite proc sem jedete a nebudete zklamani. Jezera, uzasne hory a udoli, bujna vegetace (kdyz nejaka) nebo kontrastujici vresoviste a hole svahy. Trochu to pripomina zminovany Island, ale vse je preci jen o trochu min drsne.

Lide: Pro mne asi nejprijemnejsi prekvapeni! Mnohem otevrenejsi a pohodovejsi nez Anglicane, mnohem druznejsi a komunikativnejsi nez vetsina severskych narodu, jak jsem je poznal. A hlavne je jich tak akorat, ani ne moc a ani ne malo. Chcet byt den sami? Staci vyrazit na turu do hor a nepotkate zivacka. Potrebujete civilizaci? Nejaka pobliz bude skoro porad.

Jidlo: Po zkusenosti s anglickou kuchyni jsem cekal nejhorsi a jsem mile prekvapen! Zadne gurmanske hody asi uplne cekat nejde, ale velmi dobre udelane ryby, slusne hovezi, ktere je na rozdil od anglicke kuchyne dochucene, skopove atd. Jsou zde samozrejme tradicni pokrmy typu Haggies, ktere nedoceni kazdy, ale ja nikdy v tomto smeru neexperimentoval. Takze jedine horke poznani bylo, ze zajit do thajsko-indicke restaurace na malem skotskem meste dle ocekavani neni dobry napad (overeno v praxi). S thajskou kuchyni to nemelo nic spolecneho...

Foceni: Skotsko neni z tech zemi, co Vam daji krasne fotky zadarmo a to se mi na nem libi. Budete potrebovat stativ, filtry, blesky, mozna HDR, proste trochu s tim pracovat. Uz se tesim, az se sem za mesic vratim se skupinou a na foceni bude dost casu. Mista, casy, napady jsou pripraveny a program zatim funguje velmi dobre.

Uz se zase tesim

2011-05-10T19:15:00.001+02:00

Po nekolika mesicich sezeni v Praze a reseni prevazne formalit v praci jsem dnes opet zacal planovat fotocestu. Nakonec to nevyslo uplne idealne, jak bych si predstavoval, ale i tak se moc tesim. Koncem srpna vyrazim na severozapad USA a budu mapovat cestu ze Seattlu do Salt Lake City. Kdo trochu zna oblast, vi ze to je doslova fotograficka perla - Yellowstone, Glacier NP, cela Montana, Olympic NP, oblast kolem Seattlu ...

Uz ted se tesim a zacinam planovat, hledat tipy na krasna mista, dobre hospudky atd. Pokud neco v teto oblasti znate, dejte vedet!

Dik

Adobe Creative Future - kde to zijeme?

2011-05-06T00:41:00.001+02:00

Vcera, 5.5. Adobe v Praze stylove predvedlo svuj novy CreativeSuite 5.5 na akci zvane Creative Future. Celodenni bezplatna konference slibovala nabity program se dvema evangelisty a radou hostu z praxe. Znelo to skvele a tak jsem vyrazil.

V uvodu musim priznat, ze jsem videl pouze cca pulku programu, protoze jsem musel odejit resit jine povinnosti. Presto si dovolim malou glosu.

Adobe usporadalo z jeho pohledu skvelou akci - pestry program, spousta hostu, spousta temat a od kazdeho produktu CreativeSuite trocha. To zni logicky a skvele ne?

Zni to skvele, ale mam neodbytny pocit, ze v praxi to nefungovalo. CreativeSuite je dnes tak rozsahly balik, ze snad jen DaVinciovsky renesancni clovek by obsahl vse. Takze v programu akce na sazbu pro mobilni zarizeni v InDesingu navazovalo profi video, na nej HTML a pak zase hup jinam. Na kazdeho divaka se dostalo, ale logicky jen jednim - dvema tematy a zbytek spanelska vesnice. Navic kazde tema melo k dispozici cca 45 min, takze od vseho jen povrchni ochutnavka, recnici v casovem presu a program ve skluzu :(

Uprimne chapu ekonomicke i marketignove duvody, proc akce byla presne takova jaka byla. Dokonce bych odhadl, ze s danym rozpoctem a zadanim o moc lepe asi udelat nesla. Presto otazka "Koho asi mohla nadchnout a uspokojit?" se neda rozume zodpovedet. Me nenadchla a paradoxne nebyl problem v provedeni, v lokaci ani v recnicich, ale v konceptu akce jako takove. Snad priste, snad jednou bude v Praze Adobe MAX, snad ...

Apple aktualizoval iMac a moc se mi libi

2011-05-03T19:58:00.001+02:00

Apple iMac je all-in-one pocitac, ktery se mi vzdy libil. Uz klasicka lampicka - pamatujete? - mne chytla za srdce a od te doby se mi proste libi. Nikdy jsem iMac nevlastnil, protoze prilis cestuji a desktop je pro mne neprakticky. Presto, pokud bych desktop kupoval, bude to prave iMac. Proc?

1) skvely displej - novy 27" LED TFT displej slibuje super vykon, ktery zejmena pri prezentaci klientum proste prodava...
2) rozumny vykon - nove sandybridge procesory, rozumne graficke karty a kdyz se doplni RAM, pobezi skvele
3) rozumna inovace - iMac dnes nabizi 2 thunderbolt porty + fw800 + usb je to co chci a libi se mi

A co iMac nema a mohl mit?
1) vic RAM - tady by Apple zaslouzil na zadek. 4GB jsou dnes groteskne malo
2) lepsi HDD - lide cekali SSD disky pro system, ale nemyslim ze je to realne s ohledem na cenu. Naopak kapacita a rychlost nejsou oslnive
3) PC technologie - ano nema USB3, nema BlueRay, eSata atd. A co na to rict? Asi who care :)

Vic o iMacu web Apple

Starbucks aneb Zabili Kenyho parchanti!

2011-04-29T22:32:00.001+02:00

Omlouvam se za ponekud vulgarni nadpis, ale je to dnes jiz klasicka hlaska, ktera nejlepe vystihuje moje pocity. Kdo me jen trochu zna vi, ze kava ze Starbucks je nezbytnou soucasti meho zivota. At si o americke kave myslite cokoli, pro me je to zpusob, jak si udelat malou radost. Mam rad velke latte, mam rad tu atmosferu, mam rad design storu, mel jsem rad cely Corporate Identity Starbucks. A tady jsme u zakopaneho pudla, uz se v praxi zacina objevovat drive anoncovane nove logo...

Starbucks jsou soucasti meho zivota, mam sadu jejich hrnecku a navstivil jsem jejich pobocky na nekolika kontinentech. Napis Starbucks Coffee je pro me spojeny se spoustou vzpominek a ted zmizel z loga. Rozumim tomu ze minimalismus je moderni a sam ho mam rad. Nove logo je cistci, prehlednejsi a globalnejsi. Presto mi ten napis proste chybi ... mrzi me to.

Naschval, jsem sam?

Takhle je to pro me spravne

A na tohle si musime zvyknout...

Peru je krasna zeme

2011-04-27T23:33:00.001+02:00

Jizni Amerika je kontinentem, ktery jsem pomerne dlouho prehlizel. Obecne se o ni v Evrope moc nemluvi, zpravodajstvi se mu venuje jen okrajove a lidi co ji znaji je pomerne malo. Vse zmenila moje cesta do Peru, kterou si me cela jizni Amerika ziskala. Dnes jsem komunikoval s kolegy, kteri jsou prave s nasi fotoexpedici v Peru, a musim rict, ze jim uprimne zavidim. Tak aspon mala vzpominka:

Tohle misto zna asi kazdy. Pro me to nebyl nejsilnejsi zazitek v Peru, ale za navstevu urcite stoji...

Takovy Colca kanona majestatni Kondori, to byla jina kava...

Letiste v Nasca pri usvitu slunce bylo plne ocekavani, ktera se naplnila vrchovate

Pro mne osobne byly jednim z nejkrasnejsich mist pouste ...

A samozrejme hory ...

Pokud mohu doporucit, tak Peru je uchvatna zeme a sam sobe jsem slibil, ze se do ni urcite brzy vratim. A pokud se chcete pridat, mrknete na expedice IDIFu.

A pak ze je v bankach poradek...

2011-04-26T22:50:00.001+02:00

Dnes me proste dokonale vykostili v CSOB. Po nekolika dnech cekani na papiry, ktere banka pripravovala, jsem se vydal podepisovat. Kdyz jsem prisel na pobocku, tak pani s udivem zjistila, ze novy podpisovy vzor uz mam a papiry nejsou vubec potreba. Korunu vsemu pani dodala, kdyz rekla ze jsem neprisel zbytecne, protoze stejne budu potrebovat cipovou kartu. Na to jsem pani kartu, kterou mam od nich uz 4.rok, ukazal, podekoval a odesel.

A ponauceni? Az budete nekdy nuceni uklizet, vzpomente si, ze ani penize nestoji bance za to mit v klientech poradek :)

Gelaskins - laska na prvni pohled

2011-04-25T22:48:00.001+02:00

GelaSkiny jsem poprve videl v USA uz pred peknou radkou let. Uz nase prvni setkani bylo emotivni a hluboce mne oslovily. Od te doby jsem jich par vyzkousel a vzdy jsem byl spokojeny. A pokud se mi jejich grafika libilana MacBooku, tak na iPhonu s bumperem ci iPadu je to spicka! Pro MujMAC jsem pripravil recenzi, ale pokud to shrnu tak:

+ GelaSkins nabizeji super graficke motivy
+ pouzita 3M folie je nejlepsi co jsem kdy vyzkousel
+ snadno se aplikuje a dobre se i sundava
+ neprekazi pouzdrum apod.

- neposkytuje skoro zadnou ochranu pred padem apod.
- vyber motivu na Gelaskiny.cz je zatim hodne omezeny

Cela recenze je na MujMACu

Kdyz chcete uklidit v Aperture

2011-04-24T18:23:00.001+02:00

Aperture je super sw na spravu fotografii, ktery je nejen jednoduchy, ale zaroven dava uzivateli takovou volnost, ze si v jeho knihovne muzete udelat slusny gulas. Pokud se rozhodnete uklizet, doporucuji nasledujici postup:

1) pokud chcete mit jistotu, ze mate vsechny fotografie v knihovne, pustte funkci Locate referenced files. Pokud neco najde, tak nemate :)
2) pokud potrebujete dostat mastery do Knihovny, pouzijte Consolidate files
3) pokud naopak chcete presunout mastery na konkretni misto ci disk, tak pouzijte Relocate files
4) pokud vam pripada knihovna pomala, tak oznacte vsechny fotografie a dejte postupne Reprocess masters a pak update previews
5) pokud se chova knihovna divne, tak pri spousteni AP pridrzte Alt+Cmd a dejte ji opravit

Uvidite, ze Aperture se odmeni lepsim vykonem

Kasty mezi fotografy

2011-04-19T23:51:00.001+02:00

Dnes jsem mel po delsi dobe kurz urceny vyhradne pro uzivatele DSLR Olympus. Kurz byl prijemny, myslim ze vsichni si to uzili a ja si zase uvedomil, jak specificti "Olympusaci" jsou. Vzdy prijemni, vzdy verni znacce, semknuti a pritom zcela neagresivni k okolnimu svetu. Jak se tabory Canonu s Nikonem nedokazi nepostuchovat, tak privrzenci Olympusu taktne mlci. Je to krasne, pozitivni a to i pres to, ze Olympus v posledni dobe sve fandy novinkami moc nehycka...

PS: Neni to tak jen u Olympusu. Pokud v IT svete je vstupenkou do pekla nekonecne fanaticke diskuze kritika Linuxu, zkuste se otrit o poctiveho Pentaxistu :)

Co je nejcastejsi problem fotografu?

2011-04-18T22:53:00.001+02:00

Dnes jsem ucil dalsi z kurzu Mistrovstvi prace s DSLR (IDIF) a opet se mi potvrdila moje vlastni zkusenost. 15 fotografu, ucastniku kurzu, potvrdilo, ze nejvetsim technickym problemem fotografu je neostrost. Jako jedina je pocitacove neopravitelna, zcela degraduje informativni stranku snimku a jen malokdy jde vydavat za zamer. Nepovedena expozice jde zejmena u RAW formatu korigovat vic, nez by clovek cekal. Navic podexponovana i preexponovana fotka muze byt stale zajimava, coz potvrzuje hi-key a low-key styl. O barvach ani nemluvim, ty dnes umeji opravit uz deti na zakladce :) Ale ta ostrost!

PS: Pokud uz udelate neostrou fotografii a chcete pochopit, kde je problem, zacnete kontrolou expozicniho casu v EXIFu. Suverenne nejcastejsim problemem je prilis dlouhy cas pri foceni z ruky. Pritom se stativem jde delat tak krasne dlouhe expozice...

Par vzpominek, z archivu

2011-04-17T00:14:00.001+02:00

Posledni dva dny jsem uklizel v archivu Aperture a nasel jsem par kousku, o ktere se s Vami chci podelit. Jsou to krasne vzpominky

Pamatujete Billa? V roce 2007 byl usmevavy, rok na to posmutnely a pak odesel do ustrani. Hodne lidi mu vycitalo hodne veci. Ac to nekoho muze prekvapit, ja si ho vazim. Udelal za svou karieru pro IT opravdu hodne... Bez nej by nikdy Steve nedostal Apple tam kde je ted. Nepritel spojuje...

Tak tohleje okamzik, kdy se zmenil svet mobilnich telefonu. Steve Jobs predstavil iPhone a me se klepali kolena uz tenkrat. A to si dovolim tvrdit, ze nikdo nemel tuseni, co bude nasledovat... A hle, dnes pisu blog z iPadu

Posledni snimek venuji moji ceste do Japonska. Tuhle zemi obdivuji i nechapu zaroven. Udalosti z pred mesice mne opet ujistili, ze Japonsko a Japonci jsou ti nejsveraznejsi na tehle planete. Vazne se tesim, az se na ostrovy vychazejiciho slunce vratim! Byt svuj je neco, co si zaslouzi respekt...

Sobota jak stvorena pro reseni restu

2011-04-16T23:06:00.001+02:00

Dnesek jsem venoval vsem tem vecem, ktere jsem jiz nekolik tydnu odkladal. Pracovni povinnosti mne natolik pohltily, ze seznam ukolu a rozdelanych veci se zacinal podobat toaletnimu papiru.

A tak jsem dnesni den venoval tisicum drobnosti. Things postupne vydavali jeden ukol za druhym a to same emailovy klient a jeho nevyrizena komunikace. Vydalo by to na nekolik sobot, ale jsem opravdu rad, ze 2/3 jsou hotove. A co je na tom nejlepsi? Rada ukolu byla z kategorie prijemnych...

Takze abych si tu sobotu trochu pozvedl a nebyl z toho uplne grogy, tak jsem si trochu zabehal, opravil si konecne motorku, upekl si vynikajici chleb, zasel jsem na skvelou kachnicku, atd. A vrchol blaha? Krasna projizdka na me Kawasaki v jarnim slunci...

P.S.: Pokracoval jsem v cisteni Aperture knihovny a uklidil v dalsich 10 projektech a dodelal jsem dalsi prezentaci. Zitra se bude retusovat!

Občas je potřeba uklidit

2011-04-16T02:38:00.001+02:00

Kurzy Aperture dělám už pěkně dlouho a učím lidi si dělat pořadek ve svých fotkách. Snažím se jim vštěpovat zásady jednoduchosti a hlavně zdůražnuji nutnost promazávat snímky, které nejsou úplně TOP. Není to snadné, je to úmorné a nezáživné. Ale je to prostě potřeba! Jakmile Vám Váš archiv přeroste přes hlavu, bude hůř! Čím častěji si najdete chvilku, tím méně to bude bolet...

Za dnešní noc:
skoro 1500 smazaných snímků
ušetřených 35GB na disku
předsevzetí zítra pokračovat

Co vy?

New Yorská virtuální knihovnice

2010-10-27T19:23:00.000+02:00

Občas se člověku stanou věci jak z amerického filmu. Včera jsme jeli NJ Transit vláčkem z Manhattanu do New Jersey. Hned na Penn Station si vedle mě přisedla klasická dobře živená američanka. Vlak se ještě ani nerozjel a dala se s námi do družného společenského hovoru. Byla doslova k nezastavení a její upřímná snaha nás bavit byla dojemná. Běherm necelých 20 minut jízdy jsme se dozvěděli, že je knihovnicí a miluje "networking". Dokázala bystře vyklopit řadu úžasných příběhů o tom, jak Facebook spojuje lidi a jak přes něj můžete najít staré známé po celém světě. Vyprávěla o kamarádovi, hlavním knihovníkovi v SFO, o kamarádce ze základní školy, která teď pracuje pro OSN na Jamajce atd. Chvíli jsem přemýšlel jestli je to nějaká nová virální kampaň Facebooku, ale to nadšení bylo vážně opravdové.

Než jsme vystoupili, tak jsme si vyměnili ne klasické vizitky, ale odkazy na Facebook a slíbila, že se brzy ozve. Má několik kamarádů fotografů, což jsou velice cenné kontakty, pokud jedete někam fotografovat a neznáte to tam, takže už teď se těším na nějaký ten "networking".

A závěr? S lehkým odstupem se mi pořád honí hlavou, jestli je to příběh veselý či smutný. Je smutné, že se lidí čím dál víc potkávají virtuálně a čím dál míň osobně. Na druhou stranu je asi dobře, že i opravdu nevzhledná knihovnice z NY může mít přes 3.000 přátel, byť virtuálních...

Universální voják - nedůstojné rekviem

2010-01-09T08:02:00.002+01:00

Miluji akční filmy, a v tomto žánru rozhodně patřím mezi nenáročné diváky. Často mi udělá radost i zcela bezduchá Béčková akce, která postrádá jakoukoli myšlenku (natoš hlubší), ale má spád, dobré efekty nebo třeba jen vtipné dialogy. Nemám nic proti druhým, třetím a klidně i desátým iteracím filmů. Dokonce ani když stále opakují stejné schéma. Líbil se mi Rocky, líbil se mi Rambo i Terminátor, prostě dobře udělaná akce je moje slabůstka.

Proto, když jsem zjistil že je nový (závěrečný) díl Universálního vojáka - Universal Soldier: Regeneration, hned jsem začal pátrat po Internetu. Bohužel, už jsem jej našel a viděl. Ano, tak jak se mi první i druhý díl líbily, poslední pokus o oživení universálních vojáků dopadl zcela tragicky. Na stupnici od jedné do pěti bodů by ode mne dostal minus šest bodu a to ne náhodou:

1) Příběh se nedá nazvat ani příběhem. Je absolutně prvoplánový, nepřináší ani napětí, ani zvrat, ani cokoli nového do dějové linie. Navíc trpí řadou nelogičností a nesmyslného pseudopatosu.

2) Van Damme nikdy nebyl mým oblíbencem, ale ta zcela ubohá, oteklá troska, co se představila v tomto díle nepůsobí snad už ani tragikomicky. Odpouštím tímto posledního Rockyho panu herci Stalonovi, protože proti Van Dammovu výkonu si zaslouží jednoznačně Oskara. Ten člověk už má problémy popoběhnout, jak si může proboha dovolit točit akční film. Na svou slávu může opravdu jen vzpomínat.

3) Ani Dolph Lungren už neměl před kameru vstupovat. Přiznávám, je v lepší kondici než Van Damme, ale v tomto případě jde o jednookého, který se stal mezi slepci králem. Nikdy nebyl velkým hercem a dnes postrádá to jediné, čím uměl zaujmout - osobní šarm. Zbyla jen nevzhledná hora masa :(

4) Produkce filmu pod ruskou taktovkou dostala neuvěřitelně na frak. Nesmyslné míchání zbraní a techniky, zničená cementárna vydávaná za Černobyl, nevhodné rekvizity a podceněné kostýmy. To všechno jsou jen detaily. Ani low-cost videa na YouTube nepůsobí tak nevěrohodně.

5) Efekty jsou provedené zcela amatérsky. Výbuchy počínaje, přes průstřely, souboje, až po zcela nesmyslnou grafiku na monitorech počítačů a radarů. Tohle by neprošlo ani před 10 lety, natož dnes.

6) Celý film absolutně postrádá akci. Je rozvleklý, místy nudný a hlavně nijak negraduje. Asi tak od 30 sekundy víte co bude následovat. Jediné čím vás pak film překvapí je to, že to vypadá hůř, než jste si vůbec dokázali představit. Navíc souboje jsou neuvěřitelně špatně provedené, že působí strnule.

Pokud to shrnu: Možná byla moje očekávání nepřiměřená, ale pokud máte akční žánr jen trochu rádi a nechcete si ho zhnusit, ušetřete si toto utrpení. Vážně to za to nestojí :(

Nasbírejte životní energii – udělějte si radost

2010-01-04T22:37:00.004+01:00

Věříte na novoroční předsevzetí? Upřímně řečeno jsem jim nidky nepřikládal žádný význam a celý ten humbuk kolem starého a nového roku pokládal za trochu přehnaný. Přesto jsem se letos rozhodl, že si jedno novoroční předsevzetí dám – pokusím se každý den si udělat aspoň malou radost. Proč? Protože mi v poslední době opravdu chyběla energie a taková ta zdravá chuť do života.

Velké cíle energii spotřebovávají
Znám hodně lidí, kteří si vytýčili nějaký vznešený, velký cíl a snaží se k němu dojít. Cesta je to většinou velice dlouhá, strastiplná a stává se, že člověku na této cestě dojde energie a chuť pokračovat. Osobně mám celou řadu cílů, přání a vizí, ke kterým se snažím postupně propracovat. Jsem prostě ctižádostivý člověk, někdy to popisuju jako život běžce. Když jedné mety dosáhnu, v zápětí se na horizontu objeví další a běh nikdy neskončí.

Bez velkých cílů se žít samozřejmě dá, ale považuji takový život bezcílným a svým způsobem promarněným. Bohužel na to, aby člověk mohl dosahovat nových vyšších cílů, potřebuje nějaký nekonečný zdroj vnitřní energie. Ten v sobě máte nebo nemáte, asi genetika – možná výchova? V každém případě i sebelepší vnitřní zdroj je potřeba dobíjet. Jak na to?

Udělejte si radost
Energie se dá hledat ledaskde. Někdo objímá stromy na Vrchonině a po nocích chlastá, jiní žijí na úkor druhých a doslova z nich energii vysávají. Ani jedna z těchto cest se mi nelíbila a tak jsem si našel svou vlastní. Nějlepší mi připadá si udělat radost. Ano, je to tak prosté, jak to zní. Kdykoli si něčím uděláte radost, zahřeje své srdíčko, získáte tak pěknou porci energie.

Rozhodně nesdílím misionářskou myšlenku sebezapření a sebeodpírání. Můžete říct, že je to požitkářské, rozmařilé nebo snad konzumní, ale me to strašně pomáhá. Ona radost se dá dělat i těmi nejmenšími drobnostmi.

Tipy na drobné radosti
Žiju opravdu velmi hektický život a potvrdí vám to každý, kdo mne zná. Tak nějak neumím nicnedělat. A přesto, nebo možná právě proto, jednou z mých nejoblíbenějších rtadostí je se na chvilku zastavit. Dát si dobrou kávu v kavárně a chvíli pozorovat život kolem sebe. Sednout si na lavičku, pozorovat lidi a přemýšlet nad tím, kam se asi ženou.

Další možnost je sledovat krásu. Díky fotografování mám možnost se potkávat s krásnými lidmi (přiznávam ženského pohlaví), navštěvovat úchvatná místa, hledat zajímavé světlo a fotit zajímavé věci. Fotografie mají tu ohromnou výhodu, že k takovéto nalezené kráse se můžete i vracet a může vás těšit a dobíjet opakovaně.

Hrajte si s dětmi. Dětský svět je neuvěřitelně prostý, osvobozující ve své upřímnosti a nezáludnosti. Ponořit se aspoň na chvíli do světa bez pravidel, předsudků a pravidel etikety je něco úžasného. Pokud se vám podaří nechat všechen balast společenské odpovědnosti alespoň na chvíli za zády, objevíte v sobě něco úplně nového – dítě :)

A pokud ani jedno z toho vás neláká, mám ještě jeden tip. Kupte si novou motorku. To mě vždycky potěší...

Pár tipů pro fotografování ohňostroje

2010-01-03T00:16:00.002+01:00

Tak jsme včera vyrazili na pražský novoroční ohňostroj. Letos jej přesunuli přímo nad Vltavu, což byl rozhodně dobrý nápad. I popularizace se povedla, takže radnice mohla být spokojena. Pro fotografa to však znamenalo řadu úskalí – novou lokaci, hledání záběru, davy diváků, atd. Nevím jak váš vysledek, ale můj nijak úžasný nebyl, takže malé desatero pro vás i pro mne osobně na přístí rok:

1)Ujistěte se, že víte kde a kdy ohňostroj bude (letošní přesun byl anoncován dobře)
2)Přijďte včas (čím známější ohňostroj, tím dříve. Pro letošní Prahu to chtělo skoro 2 hodiny předem)
3)Dobře se oblékněte, pokud je zima (letos byla zima mírná, přesto vlezlá)
4)Volte spíš širokoúhlý objektiv ( minimalizujete riziko, že se vám ohňostroj nevejde do záběru, lépe se cjí jednotlivé efekty, snižuje se rozmazání chvěním, atd. - mých 40mm bylo hodně)
5)Nezvyšujte zbytečně ISO ( šum na černé obloze ruší a stejně chceme spíš delší časy, světla je dost)
6)Zvolte střední clonu f/5,6 – f/8,0 ( budete mít obrovskou hloubku ostrosti, odfiltrujete okolní světlo a částečně i kouř )
7)Předostřete si a vypnětě AF ( je jedno jestli předostříte ručně nebo automaticky, hlavně AF vypněte. Zdržuje a není potřeba.)
8)Expozici můžete měřit automaticky v režimu A/Av, v tom případě doporučuji kompenzaci kolem -2EV.
9)Po pár snímcích můžete klidně přepnout na manuální expozici. Co se týče časů, experimentovat se dá od 1/100s až po klidně 3 sec. (já letos volil časy kolem 1s)
10)Může to znít divně, ale pokud fotíte pouze ohňostroj bez prostředí, klidně můžete fotit i z ruky. Pokud chcete zakomponovat i prostředí kolem, doporučuji stativ.

+ Foťte do RAWu. Nebudete řešit balanci bílé barvy, snadno zkorigujete expozici atd.

Cesta na druhou stranu zeměkoule za necelých 30 hodin

2009-08-22T23:41:00.008+02:00

Austrálie je země protinožců a to ne, protože by měli Australané protivné nohy, ale prostě protože je na druhé straně zeměkoule. Světadíl je to bezesporu fascinující, pestrý, lákavý a málo kdo by asi odolal myšlence se do Austrálie podívat. Nicméně řadu lidí odrazuje cesta na druhou stranu zeměkoule. Jaká je realita?

Jak jinak než letadlem expedici Australia 2009 jsme vybrali let s British Airwais a to hned z několika důvodů. Jednak BA a Quantas jsou jediné letecké společnosti, které uměly udělat jednu letenku vč. vnitrostátních přeletů. A druhak linka BA Londýn – Sydney přes Singapore je jednou z nejkratších možností vůbec. Takže jsme 14.8. v cca 3 odpoledne vyletěli z Prahy a 16.8. v 5 ráno jsme byli v Sydney. Takto napsané to vypadá šíleně, ale není to tak zlé. Časový posun způsobuje, že na cestě jsme byli 30 hodin, z čeho čistého letu jsme si užili 24 hodin.

Jak cestovat pohodlněji?
Celý den v letadle může znít šíleně, ale s trochou přípravy to není zdaleka tak špatný zážitek, jak řada lidí očekává. Přitom stačí trocha zkušeností a let si můžete docela užít. Co pomáhá mě?

1)Před letem moc nespat – lety delší než 7 hodin v kuse musí člověk aspoň částečně prospat, jinak se ukouše nudou. Někdo to řeší tím, že si zobne pilulku, já to řeším tím, že před odletem spím cca tři dny spíš miň než víc. Organismus si pak spánek v letadle naordinuje sám.
2)Správně se obléknout – oblečení do letadla musí být pohodlné a mít několik vrstev. Teplota v letadle často kolísá, při čekání na letišti je horko, při letu často zima. Navíc mě osobně se neuvěřitelně osvědčila mikina s velkou kapucou. Dobře se v ní spí, nejde vám světlo do očí, tlumí hluk a netáhne vám za krk. Nezbytností jsou vyšší a ideálně teplé ponožky. V botách celý let nevydržíte a tenké ponožky se rovnají smrti mrazem!
3)Zábava dle vlastního gusta – někdo čte knihy, někdo pracuje, mě se osvědčila dobrá sluchátka a iPhone. Dobrá sluchátka můžete připojit jak na systém zábavy letadla, tak na iPhone a podle nálady střídat na co máte chuť.
4)Udělejte dobře bříšku – Letecké společnosti doporučují jíst málo a lehká jídla. Já říkám jezte tolik, kolik jste zvyklí a hlavně dobré jídlo. Proto se snažím mít vždy možnost zajít do salónku nebo do restaurace na letišti a z jídla na palubě si vybírám opravdu jen to, na co mám chuť. Když jste dobře najedení, dobře se cítíte!

God save CSA!
Závěrem si neodpustím povzdechnutí. Poslední tři roky jsem létal pokud to šlo s ČSA, případně s jeho aliančními partnery AF/KLM, Deltou a Continentalem. Bohužel musím po letu Praha – Sydney konstatovat, že to byla chyba. Servis BA resp. OneWorld aliance je o řád komfortnější a člověk má zcela nečekaný pocit, že si ho jakožto zákazníka někdo váží. Salonky jsou prostornější, nabízejí kvalitnější a pestřejší jídlo a pití. Upgrade do vyšší třídy je automatický, nikoli věc škemrání na gate atd. Jsem patriot, ale upřímně nechápu, kdo bude létat s ČSA (asi Ivani). Podmínky věrnostního programu rok od roku tristnější. Servis salonku čím dál chudší, o jídle a komfortu na palubě ani nemluvě. A když k tomu přidáme zrušení většiny dálkových letů – God save CSA!

A zase na cesty

2009-06-17T23:51:00.002+02:00

Přátelé! Pokud sledujete můj blog, jistě jste si všimnuli, že většina zápisků pochází z cest. Proto lze bezesporu považovat za skvělou zprávu, že se opět chystám trochu víc cestovat a tudíž bude co číst. Takže už jen doinstalovat iPhone OS 3.0, dobalit kufr a hned zitra rano letíme do Bostonu.

Můžete se těšit nejen na informace z An Apart Eventu, ale i zcest. Vždyť mě znáte...

Proč má letecký průmysl problémy? Protože je blbý!

2009-02-21T17:53:00.001+01:00

Pokud se neznalý člověk dívá na zpravodajství, snadno podlehne dojmu, že letecký průmysl je v opravdu nelehké situaci, trpí zejména vysokými cenami ropy a globální ekonomickou krizí a rozhodně potřebuje státní pomoc. Státní či polostátní letecké společnosti prodělávají nehorázné peníze a jsou sanovány z peněz daňových poplatníků. Krásným příkladem budiž Alitalia, Swiss nebo třeba níže popisované KLM, které muselo Holandsko prodat AirFrance. Ať dělám co dělám, můj pohled často létajícího zákazníka je ale jiný - letecký průmysl trpí vysokou cenou přezaměstnanosti a globální tupostí. Příkladem budiž dnešní let z Amsterdamu do Birminghamu pod taktovkou KLM.

Antré
Dnes ráno jsem absolvoval let z Amsterdamu do Birminghamu. Jen pro dokreslení bych rád hned v úvodu konstatoval, že obě města jsou v EU (byť UK není v Šengenu, ale to je jen tupost lokální politiky) a před příletem do Amsterdamu jsem prošel pasovou i bezpečnostní kontrolou v Praze, tedy členském státu EU i Šengenu... Obě kontroly zabrali cca 20 minut mého času a zaměstnali celkem 6 lidí v Praze.

Letiště Shipol - aneb jak se v EU dělá zaměstnanost
Odlet byl z brány (gate) D29, kam jsem přišel cca 80 minut před oficiálním nástupním časem. Brána byla otevřená, bez jakékoli obsluhy a jediná místa na sezení byla za vypnutým bezpečnostním bodem. Tak jsme s kolegy prošli dovnitř a posadili se. Za cca 10 minut dorazil pozemní personál. Konkrétně se jednalo o ŠEST členů obsluhy skeneru, DVĚ dámy obsluhující cestující na bráně a DALŠÍHO bezpečáka určeného pro kontrolu pasů. Sečteno a podtrženo DEVĚT lidí.

Po příchodu nás spolu s dalšími cca sedmi lidmi vyhnali z brány do veřejného koridoru a nastala groteskní situace. Šestice bezpečáků začala kontrolovat prostor brány a čekárny. Po kolenou lezli kolem sedaček a kontrolovali je zespodu, dívali se mezi listy květin, do košů, rukou šátrali ve vlastním skeneru apod. Celkem procedura trvala 15 minut šestici lidí, což dělá 1,5 člověkohodiny, které by vyřešily jedny zamčené dveře .... huh!

Následovala kontrola přicházejících pasažérů, která ukázala proč skener obsluhuje 6 lidí. Jeden seděl u skeneru. Druhý stál před skenerem a pomáhal lidem rovnat věci do připravených přepravek. Třetí byl muž provádějící kontrolu pánů, kteří "pípali" na rámu. Čtvrtá byla žena provádějící to samé pro dámy bílé barvy pleti. Pátá byla Indka, která prováděla totéž pro dámy snědé pleti. A šestý muž byl tak nějak přespočetný, takže předpokládám, že byl buď vedoucí nebo reserva. Kontrola cestujících této šestici trvala díky jejich neskutečnému tempu skoro 45 minut, tedy dohromady 4,5 člověkohodiny. Přitom do letiště cestující procházejí bezpečnostním bodem u vchodu a ti kdož přiletí na toto megavelke letiště procházejí kontrolou při odletu.

Po celou dobu tříčlenná obsluha brány seděla, dívala se na LCD displeje a nedělala vůbec nic, čož nám dává dohromady další 3 člověkohodiny.

Následoval nástup do letadla, při kterém jedna z dam kontrolovala letenky, druhá seděla a dívala se na ní a bezpečnostní technik kontroloval pasy, což by zřejmě pozemní personál nezvládl, přestože se na ně díval spolu s letenkou bezprostředně po něm. Šestice obsluhy skeneru přihlížela procesu se zaujetím hodným profesionálů. Proces nástupu do letadla trval cca 20 minut, což nám dělá dohromady tři člověkohodiny.

Když to sečteme a podtrhneme, zjistíme že shipolský personál potřeboval celkem 12 člověkohodin. Selským rozumem by si mohl člověk říct, že by v podstatě stačila jedna dáma, která by kontrolovala letenky a netrvalo by jí to ani hodinu. Ale to by asi vyžadovalo trochu kooperace uvnitř EU, trochu racionálního uvažování a hlavně zájem o efektivní fungování. A obávám se, že nic z toho není EU vlastní a dlouho nebude ... Proto bylo potřeba vynaložit celkem 11 zbytečných člověkohodin pro nástup cca 50 lidí do jednoho jediného letadla. Neodvažuji se domyslet kolik to dělá v případě velkého letiště typu Shipol za měsíc.

Závěr
Pokud máte pocit, že jsem zbytečně citlivý, tak bych rád poznamenal, že jsme letěli Boeingem 737-400 s kapacitou 127 míst, tedy s naplněním cca 1/3. Přitom by bohatě stačil malý Fokker 70 s výrazně nižšími provozními náklady a úsporou minimálně jedné letušky. Ale chápu, že taková pružnost je opět nad možnosti kolosu velikosti KLM. A proč mi to vadí, když KLM je holanský dopravce? Inu protože patří AirFrance a společně obě společnosti šikovně vysávají EU pod záminkou různých krizových situací, tedy na jejich provozu se podílím nejen cenou letenky, ale i placením daní.

Zeptejte se strýčka Googla …

2009-02-12T08:36:00.000+01:00

Včera večer jsem si opět v praxi vyzkoušel, jak hodně se může vyplatit zvídavost a ochota investovat trochu času na přemýšlení před tím, než člověk něco udělá. Konečně jsem se dostal k objednání auta v autopůjčovně pro blížící se cestu do USA a tak jsem zabrouzdal na mojí oblíbenou stránku Alamo.com.

Většinou využívám jejich Hot Deals neboli last minute nabídky, ve kterých jsou ceny někdy až 5x nižší než je běžná taxa. Bohužel aktuální mailing neobsahoval pro Nevadu jedinou nabídku a tak jsem začal přemýšlet jak dostat rozumnou cenu.

Prvním krokem bylo využít 25USD slevu na týdenní pronájem. To je „akce“, kterou má Alamo prakticky průběžně od doby co je znám, stačí jen projít starší reservace a najít ten správný kód. Mimochodem zrovna nyní mají e-kupon na tuto slevu přímo na titulce, takže je vidět, že krize funguje v USA na 100%.

Druhým krokem bylo hledání v Googlu. Čím dál častěji dělám to, že když mě něco napadne, prostě to napíšu do Googlu, člověk nikdy neví. A tak jsem se zeptal na „Alamo promo code save“ a pak už stačilo jen klikat a zkoušet kombinace.

Výsledkem bylo kompletní pojištění zdarma (product code VI) a úspora více jak 200USD na dvoutýdenním pronájmu středního SUV. Inu když je člověk zvídavý a investuje trochu toho času, tak se to prostě vyplatí.

A mimochodem, všimli jste si podobnosti činností jako je pronájem aut, nabízení pojištění či prodej teplé vody? Cena je smluvní, tak smlouvejte!

Jak jsem zachraňoval Airu

2009-01-19T17:02:00.001+01:00

V pátek jsem měl večerní předexpediční setkání, na kterém jsme kromě jiného prezentovali nějaké fotografie z cest. Tak jsem vzal frajersky MacBook Air, připojil jej přes redukci na plasmu a stylově odprezentoval co bylo třeba. Aira vzbudila obrovský zájem přesně jak jsem očekával a já měl dobrý pocit, že jsem zase udělal něco pro propagaci Applu v ČR. Na vávěr akce jsem vzal slušivý fusáček od CaseLogic a jal se Airu do něj nacvičeným grifem uklidit. Bohužel grif není ještě úplně nacvičený, takže výsledkem byl pád Airy z cca 1,5m přímo na dlážděnou podlahu :(

Ozvala se šílená rána, jedna z dlaždic praskla a mě se doslova zastavilo srdce. Snažil jsem se zachovat dekorum, notebook jsem sebral ze země, lehce jej oprášil a prohlásil, že je štěstí že mám Mac co všechno vydrží. Při letmé kontrole jsem zjistil, že šasí kupodivu není skoro vůbec poškrábané, nikde nic neprasklo, pouze se ohnuly oba dva zadní rohy víka displeje. Ohnuly se tak razantně, že notebook šel pouze pootevřít, ale naštěstí se ozval známý zvuk startu disku, rozsvítil se displej a naběhlo logovací okno … bože díky, Aira žije!

Celý víkend jsem řešil jiné zapeklité věci, ale hned dnes jsem se jak volat GS Mobile, slavné to autorizované středisko. Jen tak z principu jsem se zkusil aspoň chvíli ohánět NBD tříletou zárukou, kterou jsem si připlatil, ale pán se mi doslova vysmál, že na mechanické poškození se záruka nevztahuje – věděl jsem že to tak skončí. Inu začali jsem vyjednávat o opravě...

Po chvilce hledání v servisním manuálu přišel servisní maník s vražednou informací. Apple nedodává horní kryt jako samostatný díl a tudíž se bude vyměňovat i s LCD displejem a cena bude odhadem 300 – 400EUR. Slušně jsem poděkoval, zavěsil a začal hlasitě nadávat. Když jsem se uklidnil, tak jsem si řekl že jsem kluk šikovná a došel si pro šroubováčky a kleště. Miniaturním křížákem jsem odšrouboval spodní kryt a otevřel Airu. Obalil jsem kleště kapesníkem abych nepoškrábal hliník a opatrně začal ohýbat rohy krytu zpět. Kupodivu to šlo bez problémů a poměrně snadno. Po necelých dvou minutách šla Aira bez problémů otevírat i zavírat - BINGO!

Ponaučení:
1)Hliník není zas tak hloupý materiál. Evidentně ztlumil náraz a i když je vidět, že se mu něco trochu přihodilo, oprava dopadla poměrně dobře.
2)Když chcete propagovat Apple elegantními gesty, tak se je nejdřív dobře naučte. NBD záruka uživatelskou blbost nekryje.
3)Bože díky za Airu, ten stroj mám vážně rád!

Hledání smyslu života

2009-01-11T15:57:00.003+01:00

Nevím jestli je to založením nebo výchovou, ale vždy jsem se snažil věcem a dějům kolem sebe rozumět. Tak nějak mám potřebu vědět proč se věci dějí jak se dějí a zřejmě být uklidněn tím, že se dějí správně. Už je to nějaký pátek co jsem pochopil, že ne všechno má jasnou příčinu či dokonce logické vysvětlení. Přesto občas narazím na hloupost, která mě prostě vyvede z míry.

Letištní bezpečnost ad-absurdum
Když se podíváte do jakékoli příručky letecké společnosti, bezpečnostních pravidel letiště či v případě USA pravidel TSA, zjistíte, že je zakázáno cestovat krom jiného s nožem či jinými ostrými předměty, které je možné použít jako zbraň. Sice mi vždycky přišla trochu absurdní představa, že někdo s rybičkou v ruce unáší Boeing, ale u Airbusu si to asi představit umím :)

Tudíž je asi poměrně logické, že za bezpečnostní kontrolou na letišti si už nůž v obchodě nekoupíte a v restauraci nedostanete ani na steak klasický steakový nůž. Když jsem si ale sedl v San Francisku do restaurace a přede mnou ležela velká kovová vidlička a malinkatý plastový nůž, nemohl jsem se neusmát. Nevím nakolik je obyčejný tupý stolní nůž nebezpečnější než velká vidlička z pohledu letecké přepravy, ale v každém případě při snaze namazat si máslo na bagetu jsem jej zlomil, takže svou primární funkci neplní... Rule is rule – no knifes!

A aby byla absurdita dotažena do extrému, tak jsem po dojedení snídaně nastoupil do Airbusu 320 společnosti Delta na pravidelné lince SFO-Atlanta a hned v první řadě seděla pani a s úsměvem na tváři pletla? Nevím proč by měl být nůž, kterým by šlo namazat máslo na bagetu nebezpečnější než její pletací vidlice, které si donesla až na palubu? Proč jí nebyli odňaty a vyměněny za tupé, plastové? Bože zažil jsem už buzeraci kvuli příliš ostrému klíči na svazku (nekecám), zažil jsem zabavení pilníčku o celkové délce asi 8cm a dokonce mé první ženě ulomili z tupírovacího hřebenu ostrou kovovou část a plastovou vrátili …

Já tomu prostě nerozumím! Máte pocit, že tenhle svět dává smysl? Já ho upřímně občas postrádám.

Okradli stařenku! Viva Las Vegas

2009-01-09T23:53:00.002+01:00

Kdykoli jedu s nějakou skupinou fotografů do USA, vždy je ujišťuji, že západ USA je jedním z nejbezpečnějších míst co znám. Nikdy mě nikdo neokradl, nikdy jsem neměl s nikým nějaký problém nebo nepříjemný zážitek a to sem jezdím velmi pravidelně již víc jak 10let. Né, že by v USA neexistovala kriminalita, ale běžný turista pohybující se po běžných lokacích se s ní v podstatě nepotká, aspoň taková byla moje dosavadní zkušenost.

Okradli stařenku!
Když jsem se dnes ráno probudil, něco mi říkalo, že tenhle den bude stát takříkajíc za prd. Včera jsem opravdu dlouho do noci pracoval a tak jsem vstával lehce rozmrzelý a unavený. Tenhle pocit mě přešel hned jak jsem otevřel dveře od hotelového pokoje. Naskytl se mi totiž pohled na mé auto s rozbitým okýnkem u řidiče. Lehkou rozmrzelost vystřídalo silné nasrání. Zhluboka jsem se nadechl, řekl jsem si že jsem velký kluk, je to jen auto a šel jsem se v klidu nasnídat.

Jak se hlásí vloupání?
Když jsem se vrátil ze snídaně – posilněn a uklidněn – začal jsem přemýšlet co bude asi nejlepší postup. Nenapadlo mě nic lepšího než vytočit 9-1-1 a zkusit linku tísňového volání. Po druhém zazvonění příjemná operátorka, která se zeptala zda potřebuji medika, hasiče nebo policii. Slušně jsem se představil, požádal o policii a byl přepojen. Druhá operátorka se představila jako Las Vegas Metropolit Police a služební číslo. Vysvětlil jsem jí, že mi vykradli auto u hotelu a zeptal se co mám dělat. Zeptala se, zda je zloděj ještě na místě. Podíval jsem se z okna a jediný kdo byl venku byla opravdu plnoštíhlá (asi-metrická) mexická uklízečka, která na zloděje nevypadala. Pobaveně jsem odpověděl, že již odešel. Operátorka se mě zeptala na adresu a dala mi telefonní číslo na nejbližší stanici.

Druhý telefonát a opět městská policie Las Vegas – škoda, že jsme nemohl volat přímo na C.S.I. Vysvětlil jsem jednoduše příjemné operátorce co se stalo a velmi mile mě přepojila na oddělení krádeží. Opět další služební číslo a opět vysvětluji co se stalo. Příjemným i když trochu rutinním hlasem mi začala klást otázky. Asi u páté jsem ji trochu zpomalil, že se velice omlouvám, ale jsem turista a moje angličtina není dokonalá a nerad bych jí něco špatně rozuměl – začala se mnou mluvit jak s dítětem, což mi velmi vyhovovalo. Když jsem se dostal k tomu, že jde o auto z autopůjčovny a krádež se odehrála v noci a tudíž zloděj již odešel, tak mě policistka zastavila. Vysvětlila mi, že půjčovny si podobné incidenty většinou řeší sami a že pokud bych opravdu potřeboval, tak nejbližší stanice je tam a tam, ale že mám začít autopůjčovnou – takže kriminálka Vegas nebude...

Autopůjčovna a vykradené auto
Volám tedy dál, tentokrát Budget, autopůjčovnu, kterou běžně nevyužívám, ale tentokrát byla výrazně nejlevnější. Zákaznická linka působí zcela chladně a znuděně. Vykradli vám auto? No tak ho přivezte a mi vám ho vyměníme. Jedu tedy do půjčovny.

Když jsem přivezl auto na Car Return a mladý černoch zjistil, že mi vykradli auto, začal se strašně omlouvat, že ho to opravdu mrzí. vyplnil papírek o tom, že je rozbité okénko a poslal mě na counter vyřešit „Accident report“. U okénka jsem byl třetí v řadě, což mě vede k myšlence, že vykradené auto ve Vegas není zas tak neobvyklé jak jsem si myslel, všichni jsme měli stejný problém.

Pracovník Budgetu, černoch připomínající dobrotivého …. se mnou začal sepisovat jednotlivé papíry. Do protokolu jsem popsal co se stalo, on doplnil informace o autě, připravil výměnu za nové a pak to začalo: podepište tady, tady, tady, tady staří parafa, pak tady, tady a tady. Spousta odstavců velmi drobným písmem, mami pokud jsem tě prodal Budgetu tak mě to mrzí, fakt jsem neměl sílu číst všechno – pospíchal jsem na schůzku. Vše proběhlo hladce, zcela rutinně. Na dotaz, zda mám volat policii mi odpověděl jednoduše „Proč“? Přestože jsem odmítl veškeré pojistky od autopůjčovny, tak si vystačili s tím, že jsem pojištěn u AIG. Jsem zvědavý kdy se začne řešit tato část …

Zatím dobrý ….
Takže prozatímní sumář:
1)Pokud nemáte zloděje v autě, je volání policie jako první zbytečné, volejte autopůjčovnu
2)Nečekejte žádné nervy, je to zcela rutinní záležitost
3)Výměna auta není žádný problém a celé to zabere necelou hodinku včetně fronty
4)Pak je na řadě pojišťovna

Takže jdu řešit svou pojistku a zítra při vrácení auta se uvidí, jak se k tomu postaví Budget jako takový. Budu vás informovat. Zkušenost je to zajímavá, jen je škoda vlastní navigace, kterou jsem bohužel nechal v autě – sbohem Máňo! doufám, že si zloděj opravdu užije pokyny při navigaci v češtině a že mu podrobná mapa České Republiky přijde vhod. Kdyby měl zájem, tak stačí napsat a za drobný poplatek mu prodám ještě držák na motorku co mi zbyl … Přepočítávám ...

Den 2. - vrácení auta
Takže jen krátká vsuvka z letiště. Vrácení auta proběhlo jako by se nic nestalo, z karty bylo zatím strženo pouze standardní půjčovné. Všude samé úsměvy a přání příjemného letu :)

Proč si nenechat okovat koně u gynekologa?

2009-01-09T04:02:00.001+01:00

Když už jsem na tom americkém západě, nemohl jsem si aspoň v nadpisu odpustit trochu toho kovbojského pohledu na svět. Nicméně psát nechci ani o koních, ani o gynekologii. Nemám totiž vůbec nic proti gynekologům, svého času jsem jim pubertálně záviděl jejich práci, ale řeč bude o jídle.

Když jsem byl ještě malý Honzík, maminka mě učila, že si nemám dávat v parném létě vlašský salát, že mám jíst jen ve slušných podnicích. Prostě se mi snažila vštípit zásady bezpečného stravování a měl jsem pocit, že jsem to docela zvládl. Při svých cestách do exotiky ze zásady neexperimentuji příliš s lokálními jídly, vyhýbám se nádražním bufetům a jiným místům, kde očekávám zdravotní rizika. Přesto se i mě občas podaří šlápnout do … No prostě vedle.

Poslední večer v San Francisku jsem se rozhodl, že si za svou tvrdou práci zasloužím trochu odměnit. Napsal jsem hodně článků, našel hodně kontaktů, udělal hodně fotek, prostě jsem si chtěl udělat radost. Velké nakupování jsem si zakázal už před odletem do USA, takže jsem se raději obloukem vyhnul AppleStoru a rozhodl jsem se, že si udělám radost v Sushi baru. Při letní cestě do Japonska jsem si Sushi opravdu oblíbil a přestože se nestalo běžnou součástí mého jídelníčku, považuji jej za jakési gurmánské povyražení.

Kousíček nad Union Square jsem našel opravdu příjemně vypadající Sushi bar. Měl rozumě narváno, takže jsem si říkal že je asi oblíbený. Kuchař i obsluha viditelně pocházeli z Japonska, což je u Sushi baru dobré znamení. A jídelníček prozrazoval, že bar není z levných krajů, což ve mně potvrdilo zdání přislíbené kvality.

Při objednávce jsem si ještě pochvaloval jsou volbu, vše probíhalo přesně jako v Japonsku. Starší dáma byla velice úslužná a zdvořilá. Přestože jsme se oba dva snažili hovořit anglicky, viditelně jsme si nerozuměli, takže jsem nakonec skončil u několika naučených frází z japonštiny, které objednávku zachránily. Labužnicky jsem zkombinoval několik kousků Sushi, Sashimi a Maki s tím, že jsem volil jen osvědčené druhy masa – losos, tuňák a krevety. Jak jsem již říkal, nerad experimentuji v jídle.

První dorazil tuňáček a byl vynikající! Pak následoval losůsek, který sice nebyl doslova luxusní, ale byl srovnatelný s nádražním sushi barem v Kjotu (pozor, velmi dobrý podnik!). A pak dorazily krevety. Dal jsem si první a jak jsem byl rozjařilý z předchozích pokrmů, zarazil jsem se až u druhého kousku. Něco nebylo v pořádku! Tvar seděl, velikost seděla, barva taky – už to mám – ten zápach ke krevetám nepatří! Pozdě … I když jsem již další sousto nepozřel, tak celá večeře opustila můj žaludek nesprávným směrem necelou hodinu po zaplacení. Vyzvracet 42USD tak krátce před spaním prostě neudělá radost.

A tak teď sedím v Jack In The Box na Tropicana Ave v Las Vegas, což je hamburgrárna nejhoršího kalibru. Jedí tady se mnou výhradně Mexičani, kteří na MacBook Air koukají dost nechápavě a jejich oblečení zjevně pamatuje Kenedyho. Moje objednávka kompletního Comba obrovského sirlion burgru se slaninkou, hranolek a neomezenou konzumací nápojů vyšla na necelých 9 dolarů a jsem opravdu šťastný. Hamburger je něco co prostě v USA umějí!

A až budu mít zase chuť na Sushi, tak jedině v ověřeném Sushi baru na Újezdě (vřele doporučuji) a nebo v Japonsku. Tak jak v picérkách nebývají dobré stejky, tak Sushi v Americe jen tak bez doporučení opravdu není dobrá volba! Chybami se člověk ujišťuje a jak říká klasik: „Co nás nezabije, to můžeme vždycky vyzvracet!“

PS: Fotky jsou z expedice do Japonska. SFO jsem běžel zvracet a mexičany od jisté doby taky radši nefotím ...

Na horší se zvyká těžko

2009-01-05T04:20:00.001+01:00

Dnes jsem dostal krásné přání do nového roku od jedné dobré známé – ještě jednou díky Edito. Potěšilo mě nejen to, že si vzpomněla, ale zejména to, že kromě Pfka napsala i několik vřelých osobních řádek. Kromě jiného psala, že slyšela, že loňský rok pro mne nebyl snadný. Přála aby bylo líp - sladké.

Ano! Opravdu nebyl rok 2008 jednoduchý a některé životní zkušenosti byly sakra drahé. Ale jsem za něj opravdu vděčný. Asi mě v jistém slova smyslu poslal zpátky na zem a sám k sobě. Každý z nás asi potřebujeme občas dostat za uši abychom si uvědomili kdo jsme, kam patříme a v co vlastně věříme. Koneckonců jsem to dnes pocítil na vlastní kůži.

Kromě práce a řešení dalších restů z loňského roku jsem se dostal také k zaregistrování na Macworldu a krátké procházce po Market Street. Neodolal jsem a zašel jsem do Nordstromu a navštívil dva své oblíbené obchody. Byl jsem u Tummyho se podívat na batohy a v AmericanEaglu na oblečení. Mám oba dva obchody opravdu rád a není to tak dávno, co jsem v každém z nich při návštěvě uměl nechat stovky dolarů v každém. Dnes jsem si je prošel, prohlédl řadu pěkných věcí a když už budu mít ty narozeniny, tak jsem si koupil jedny džíny za úžasných 29USD. Když jsem odcházel, měl jsem sice trochu pocit, že něco není v pořádku, když mám jedinou tašku, ale tak už to bývá, když si člověk zvyká na horší.

Nicméně pak jsem si koupil kávu ve Starbucks, sedl si na lavičku na Union Square a pozoroval lidi kolem. Sledoval jsem to pachtění, turisty pobíhající kolem s tunami tašek (to víte povánoční slevy) a bylo mi najednou tak nějak krásně. Vzpomínal jsem na řadu krásných věcí, které jsem v SFO zažil. Byl jsem to zase já, ten kluk co se na věci dívá asi trochu jinak. Kluk co umí vidět hezké světlo, co si umí všimnout zajímavých lidí, umí se na chvíli zastavit a umí se radovat i z pěkných džínů. Vždyť jedny udělají stejnou radost jako patery :)

Není snadné prožít náročné období a není vůbec snadné se uskromňovat. Ale ten pocit, že se daří věci řešit, že člověk je sám sebou a dělá jen to na co opravdu má, za to stojí. Myslím, že ty dva týdny co tady trávím sám v USA mě hodně posunují někam, kam se chci už dlouho dostat. Udělat některá rozhodnutí je těžké, ale člověk by si měl dát potřebný čas, aby věděl že za nimi stojí, že jsou to jeho rozhodnutí a že je sám sebou...

To nejlepší co můžete dělat je dobře se bavit

2009-01-04T06:13:00.004+01:00

Možná to tak z titulku úplně nemusí vypadat, ale řeč bude dnes o práci. To je taková ta činnost, kterou někteří z nás dělají, protože za ní očekáváme peníze či jiné benefity umožňující naplnit naše materiální potřeby. Jsou sice tací, kteří nepracují a naplnění svých životních potřeb svěřili do rukou státu, charity či třeba hodného manžela, ale to je skupina lidí, pro kterou dnes žádné moudro nemám. Dost možná si totiž umějí zařídit život líp než já :)

Nicméně zpět k myšlence. Dnešek jsem strávil v San Francisku snahou vyřešit nějaké resty z Prahy. Tedy měl jsem i nějaké schůzky, ale skoro tři hodiny jsem řešil takové ty nepříjemné, nezáživné a doslova otravné věci, které se prostě udělat musí. Asi ve tři odpoledne jsem zavřel notebook, podíval se z okna a řekl si, že to takhle dál nejde. Vzal jsem batoh s technikou a vyrazil na procházku po Nobb Hillu a Russian Hillu. Nafotil jsem cca sto fotek, krásně se provětral, srovnal si myšlenky v hlavě a po necelých třech hodinách se vrátil zpět do hotelu. Během následující hodinky jsem díky dobré náladě a odpočinuté hlavě udělal zhruba stejně té stejné nudné a nepříjemné práce jako za třikrát tak dlouhý čas pod stresem.

A výsledek dnešního snažení? Mám několik pěkných fotek San Franciska do sbírky a opět jsem se ujistil v tom, že když se věci nedaří a člověk je příliš zničený, tak tím nejlepším co může udělat do dokončení projektu je na chvíli vypnout, zrelaxovat se a pak se vrátit odpočatý k práci. Pokud dokážete relaxovat aktivně, jako to třeba dělám já s focením, tak rozhodně nejde o ztracený čas! A co dělat, když zrovna nesedíte v SFO a venku je aspoň podle zpravodajských serverů -20 stupňů? No fotit můtete i v interiéru, třeba pěkné děvče :)

Nechval dne před večerem

2009-01-03T01:03:00.001+01:00

Možná vám to přijde zbytečné, opakovat dávno známé pravdy, ale opakování je matka moudrosti a člověk tvor z principu nepoučitelný. Minimálně nepoučitelný si připadám já, protože moje včerejší cesta z Prahy do San Franciska mě opět utvrdila v tom, že je jedno kolikrát člověk něco opakuje, stejně to udělá znovu špatně :)

Atlanta v západu slunce

Balení
Jako vždy jsem nechal balení na dobu těsně před odletem a výsledek? Už mám seznam toho co mi chybí a za chvíli půjdu nakupovat. Přes deset let létám na služební cesty a přesto není v mých silách se sbalit kompletně během 30 minut před odletem. Jsem tak neschopný nebo je to tak vysoký cíl?

Pravidla jsou pravidla
Přijedu na Ruzyň a přicházím k pohovoru s bezpečnostní pracovnicí Delty. Předávám jí precizně připravené podklady, začíná psát do počítače. Zdržím se vtípků, zdržím se hloupých narážek, protože vím že jde o úkon navýsost vážný, ale nedá mi to a porušuji protokol. Samovolně jí říkám že zavazadlo je moje, sám jsem si ho balil, nemám dárky ani bombu atd. Když to celé odvyprávím tak slečna znuděně zvedne zrak a otázku po otázce se mě na vše vyptá naučenými větami typu "V minulosti se stalo, že cestující dostali od cizích osob dárek a ukázalo se že šlo o bombu. Dostal jste dárek?" Připadal jsem si trochu jako dement při odpovědích "Ne, bombu dnes nevezu ani jednu" , ale pravidla jsou pravidla.

Kolik máš notebooků, tolikrát jsi podezřelý
A další pikanterie. Protože jsem ještě nestihl přenést úplně všechna data z jednoho na druhý notebook rozhodl jsem se na cestu pro jistotu sbalit oba. Chyba! Bezpečnostní kontrola Ruzyň došla k názoru, že cestující se dvěma notebooky, velkým fotoaparátem, kamerou a novinářským průkazem je jasný terorista a byl jsem podroben důkladné prohlídce a dokonce i chemickému rozboru! Inu nenažranost se trestá...

Delta bože Delta
A samotný let? Když jsem si sedal do dobytčáku, promiňte volný překlad třídy "Delta coach" byl jsem plny obav. Už bylo letadlo skoro plné a místo vedle mě prázdné a ob sedačku seděl tichý, spořádaný Američan. Svitla ve mě naděje příjemného letu - a další chyba. Jako poslední do letadla nastoupila Maggie, která nejen obličejem, ale i postavou připomínala Whoopy Goldberg. Je to moje oblíbená herečka, ale sedět se špeky její dvojnice na klíně skoro deset hodin a z toho tak třetinu času být podroben výslechu a zcela zbytečné společenské konverzace bylo hodně. Úsek do Atlanty byl utrpení.

Z Atlanty do SFO jsem měl vybojované místo u Exitu a těšil se na něj. Když jsem nastoupil do letadla, tak mě radost okamžitě přešla. Řada 19 byla hned u hlavního vchodu, takže přese mě nastoupilo cca 200 lidí. Ani to že vypadnu první z letadla nevyšlo. Nad řadou 19 nebyl úložný prostor, takže letuška odnesla můj batoh dozadu a vystupoval jsem poslední. Sedačka 19A byla u okna jen hypoteticky, okénko totiž v této řadě žádné nebylo, zato dveře a připojený záchranný raft zabírali tolik místa, že jsem si neměl kam dát nohy, přestože jsem seděl u EXITu. A bonus? U dveří byla šílená zima a chyběl tam výduch topení, takže jsem 5 hodin klepal kosu, protože na vnitrostátních letech Delta nemá ani deky. A já se na to místo tak těšil a děkoval za něj :)

Proč by neměl být v letadle tučňák?
A na závěr ještě jeden paradox. Na zaoceánském letu Praha - Atlanta Delta nemá letadla vybavená personální zábavou, inu Banana Republico Thecho. Na vnitrostatni lince Atlanta - SFO ano, systém je pěkný včetně živé satelitní televize. Bohužel celý běží na Linuxu. Proč bohužel? A jak to vlastně vím? Počítal jsem to, za necelých 5 hodin letu jsem viděl tučňáka celkem 22x, což znamená restart systému v průměru cca 4x za hodinu. Tak to dopadá, když někdo používá jádro z roku 2002...

A ponaučení?
Žádné ponaučení dnes nemám. Lidé jsou stejně nepoučitelní. iPhone se mi vybil na prvním letu a US redukci k napájení jsem si odbavil místo abych si jí dal do příručního zavazadla. Tyčky na čištění uší si zapomenu stejně vždycky a sice jsem se nevyspal, ale zase procvičil Angličtinu. Takže si nestěžujte a hlavně se zbytečně na nic předem netešte!

Vánoce přicházejí

2008-12-21T21:43:00.004+01:00

Pratele, kamaradi,

Vanoce jsou za dvermi a musim uznat, ze i me dnes dostihla ta spravna svatecni nalada. Udelal jsem opravdu zasadni zivotni rozhodnuti a mam z toho obrovskou radost! Zaroven jsem se jiz driv rozhodl, ze nebudu tolik zanedbavat sve okoli. Posledni mesic jsem venoval cas Digitu a ted je na rade i blog... To ze pisi text bez diakritiky neni dukaz me bezmezne lenosti, o ktere neni pochyb, ale toho ze pisi z iPhonu a na vytukavani ceskych znaku ted nervy nemam. Ale polepsim se...

Dalsi skvelou zpravou je, ze po poslednim upgradu zacala sluzba MobileMe.com od Applu podporovat domenu .eu, takze i osobni stranka s fotografiemi bude v nejblizsich tydnech. Ted cekam na Kamila, ktery presmeruje DNS zaznam a pak to bude jen o praci v iWebu.

Hezke svatky vsem!

Los Angeles – město padlých andělů

2007-08-06T09:21:00.001+02:00

Kalifornské Los Angeles patří k nejznámějším městům Spojených států zejména díky hollywoodským filmovým společnostem a celebritám, které zde žijí. Nicméně Los Angeles je město mnoha tváří, které může nabídnout návštěvníkovi mnohem víc než jen Disneyland a Universal Studios.

Tentokrát jsem v Los Angeles strávil dvě noci a dva dny ve velice příjemném Comfort Inn hotýlku na N LaBrea Avenue jen cca 400 metrů od Hollywood bulváru. Trochu jsem měl obavy jak bude hotýlek vypadat, protože na Hollywood bulváru jsem zažil již velice nepěkné ubytování, ale západní část této ulice je přeci jen civilizovanější a čistší než ta východní.

Jedno z rán jsem zasvětil hledání vhodného místa pro fotografován populárního nápisu Hollywood. Možností je celá řada, ale místo, které by výrazně předčilo jiná jsem nenašel. I když jsem se vydal fotografovat v 6 ráno, nápis byl již v lehkém mlžném oparu, který je pro něj a celé L.A. bohužel typický. Lenochům doporučuji nápis vyfotografovat dlouhým sklem z terasy Hollywood Heights centra (místo předávání Oskarů) a víc se o věc nestarat. O trochu lepší pohled sice nabízí ulice Grower, ale rozdíl není dramaticky lepší. Já jsem se vydal ještě blíž, až nad hollywoodskou vodní nádrž, ale výsledek nijak oslnivý nebyl.

Pokud rádi okukujete super vily, můžete se vydat do Beverly Hills. Mně se v této části mnohem víc líbí známá policejní stanice a oblast obchodů kolem Rodeo Drive. Nicméně tentokrát jsem kolem jen projel, protože jsem se vydal fotografovat na pláže Santa Monica. Cesta po zcela ucpané dálnici 405 byla vysokou cenou, ale výhled na západ slunce za to aspoň mě stál.

Další možností je navštívit Downtown plný mrakodrapů a moderní architektury. Mne tyto monumenty moderního businessu nelákají, takže jsem dal přednost projížďce po Inglewoodu, což je čtvrť trochu méně uhlazená, ale pro mě mnohem američtější. Nevýhodou Los Angeles je z pohledu fotografa právě jeho známost lákající nekončící davy turistů. V místech jako je Hollywood se dá fotografovat od cca 5 do 9 hodin ráno. Pak se ulice zaplní a vydrží jim to až do noci. Mimochodem jetlag a brzké vstávání je výhodou nejen z pohledu světla a prázdných ulic, ale i dopravy. Celá oblast L.A. trpí pověstnými zácpami, které začínají většinou až kolem 8:30 ráno, takže před tím se snadno kamkoli přepravíte.

A závěrem malé tipy:

Pokud máte chuť na opravdu tradiční, pořádně mastný, neuvěřitelně nezdravý a neuvěřitelně dobrý hamburger, tak vám vřele doporučuji restauraci Johny Rockets v Hollywood Heighs centru.

Pokud hledáte konkrétní hvězdu na Hollywood bulváru, investujte 5USD do mapy hvězd, kterou přímo na ulici prodávají Mexičani. Ušetříte hodiny hledání.

A pokud je venku před 90 stupňů Fahrenheita, tak si nekupujte zmrzlinu od pouličního prodavače. Je to vyhozený dolar za rozbředlé cosi, co chutná jako jarová voda. To už je lepší se vyfotografovat s nějakou filmovou postavičkou. Mým favoritem byl obstarožní Tarzan v tygrovaných šortkách...

Ach ti Portugalci

2007-07-03T22:19:00.000+02:00

Práce mne tentokrát zavedla na týden do Lisabonu, historického centra Portugalska. Byla to moje již druhá návštěva tohoto místa, takže jsem nejel úplně do neznáma, přesto to bylo poprvé, kdy jsem měl čas si město prohlédnout. Můj názor na Portugalsko a zejména Portugalce se utvrdil v něčem co rozhodně nekoresponduje se sloganem, který u letiště tvrdil, že Portugalsko je srdcem Evropy!

Portugalsko se příjemná, klidná země jižního typu. Znamená to výrazně klidnější a pomalejší tempo, trochu vic nepořádku a hlavně některé nelogyčnosti. Asi typickým příkladem budiž fakt, že v samotném centru Lisabonu turista ani po pul hodině chůze nedokáže najít rozumnou, čistou restauraci, kde by to nesmrdělo rybinou ... Inu jiny kraj, jiné chutě.

Nechci nijak odsuzovat Portugalsko jako celek. Architektura je velice zajímavá, lidé příjemní a kultura odlišná. Řada památek je zrekonstruovaná a zejména venkov je malebný. Nicméně Lisabon samotný je zmatené, trochu špinavé a hlavně zadrátované a zaautované město. Pokud si chcete zafotografovat jako já, mám pro vás dobrý tip - nejezděte do Lisabonu :)

Google „obohatil“ Blogger

2007-06-18T08:33:00.000+02:00

Google.com je bezesporu fenoménem naší hektické doby plné digitálních vymožeností. Vznikl jako každý správný internetový projekt na akademické půdě jako alternativa k nefungujícím komerčním řešením. Díky úžasně fungujícímu investičnímu trhu v USA a nesporným manažerským dovednostem lidí z Googlu se během několika málo let vyvinul v dechberoucí kolos, který co týden představí nějakou novou aktivitu. Nejčastěji však už nejde o nový vývoj z dílen Googlu, ale o akvizici stávajícího řešení.

Nechci působit jako remcal, ale když jsem se připojil na Blogger.com a místo mého účtu se automaticky přilogoval „můj“ google účet a tudíž zmizel můj existující blog, byl jsem zprvu trochu zaskočen. Pak mě uklidnil odkaz, který by šel volně přeložit jako „Pokud zmizel váš starý blog, klikněte zde“ - klikl jsem pln naděje v pomoc. Odpovědí byl „internal error“ a hláška, že požadovaná informace neexistuje. Inu i mistr tesař se utne.

A rozuzlení? Odhlásil jsem se ze svého novégo google účtu, přihlásil na starý blogger účet, ten se automaticky převedl na google účet a většina blogu se objevila. Sice chybí nějaké ty příspěvky, ale znáte to, softwarová řešení nejsou bez chyby a je to koneckonců zadarmo. Jen doufám, že naše bezplatné zdravotnictví se nezačne řídit nějakou pěkně vypečenou licencí. Že bychom při vstupu do ordinace podepsali EULA (end-user-license-agreement) a pak doufali, že nebude potřeba servis pack.

No konec nářků. Bový google blogger je výzva, se kterou se hodlám poprat!

Takže přátelé "Don't be evel" neboli jak říká Zákopčánik "Slunce v duši"

Prožitek nebo předsudek?

2007-01-06T20:08:00.000+01:00

Tak jsem se opět vydal na cesty a práce mě po roce zavála zpět do Las Vegas. Město hříchu uprostřed nevadské pouště dlouho nepatřilo mezi má oblíbená, ale s postupem času jsem si k němu vztah našel. Pokud totiž člověk nepodlehne prvotnímu tlaku předsudků, lze v okolí Vegas najít řadu krásných míst stejně jako kdekoli jinde. Proto jsme se včera vydali na Lake Mead.

Jako všichni turisté jsme se krátce podívali na Hoover Dam, ale protože máme půjčené terénní SUV, vydali jsme se po prašné polní cestě do Red Rock Canyonu. To je malé zapadlé údolí s přístupem k jezeru, které je asi 4 míle od turistů, takže nabízí doslova božský klid a pohodu. Přesněji řečeno by nabízelo, pokud v něm budete sami. To že jsme narazili na stan s rybáři, bych ještě pochopil. Ale že na pláži stál Nisan s „autoturistou“, který se z poza volantu kochal pohledem na jezero mě doslova znechutilo. Upřímně řečeno vypadal, že brzy zajede předními koly do vody, aby se smočil, nebo že si v Nisanu možná zajde rovnou zaplavat. Vše s připoutaným bezpečnostním pásem, zapnutým autorádiem a nezbytným vyhřívaným sedadlem. Jak ubohé!

Už jste si odplivly nad zhýralou konzumní kulturou v USA? Pokud ne tak zadržte. Ono je snadné nad někým zlomit hůl, protože předsudky nám velí nepřemýšlet a konat, ale je to vždy správné?

S kolegou jsme strávili celý den objížděním zajímavých míst v oblasti Lake Mead a to bez ohledu na velmi studené a větrné počasí. Na každém místě jsme jako správní fotografové rozložili stativ, hledali zajímavé úhly pohledu a četli informační tabule s historickými fakty. To vše navzdory poryvům větru, se kterým jsme se přetahovali i o dveře u auta. Ruce promrzlé, fotky rozmazané, oči plné písku. A pak to přišlo. Položil jsem si otázku, proč to vlastně děláme?

Já jsem k jezeru přijel pořídit své 2-3 pěkné snímky a odjížděl jsem zničen, ale pln uspokojení nad obětmi, které jsem fotografii složil k nohám. Onen zmíněný autoturista, se evidentně přijel pokochat pohledem na temně modré jezero kontrastující se skalami.

Ruku na srdce, pokud si tento pohled chtěl v klidu užít, v autě k tomu měl ideální podmínky. Je tedy něco špatného na tom, že dojel až na pláž a tam se zpoza předního skla dokázal půl hodiny kochat pohledem na jezero? Bez štípajícího písku v očích, omrzlých konečků prstů a neustálého odolávání poryvům větru? Myslím že ne.

A ponaučení?
Pokud si chcete něco opravdu užít a venku je počasí, že by do něj ani psa nevyhnal máte dvě možnosti. Potýrejte své tělo, nastydněte a odneste si par pěkných fotografií a nebo to prostě dělejte v autě. Jen si dávejte pozor na své okolí! Může vás snadno odsoudit a to nejen v případě provozování autosexu!

Nechme se unášet kouzlem okamžiku

2006-12-16T13:35:00.000+01:00

Někdy se mi stává, že jsem doslova fascinován banální záležitostí, se kterou se sice každodenně setkáváme, ale jen občas nám dojdou její příčiny, průběh případně důsledky. Aktuálním impulzem, který mne v tomto směru právě zaměstnává je fakt, jak málo racionálně se chováme a nakolik jsme ochotni podlehnout kouzlu okamžiku. Není to samozřejmě nic objevného, nového či šokujícího, ale tak nějak minimálně sám sebe často přesvědčuji, že jsem tvor veskrze racionální a svodům emocí podléhám méně než bývá obvyklé. Nicméně jak sám se sebou každodenně žiji, uvědomuji si čím dál více, že jde pouze o sebeklam způsobený vlastní touhou po sebeúctě.

Tento týden jsem jednomu svému starému známému ukazoval fotografie z Expedice USA 2006 a snažil se ho nalákat na účast v příštím ročníku. Až zpětně jsem si uvědomil jak horlivě a překotně jsem jej zavalil prožitky a emocemi, které ve mně expedice zanechala. A upřímně mohu prohlásit, že důvodem nebyla snaha udělat kšeft, ale vlastní příjemný pocit, který jsem si přivodil vzpomínkami na celou událost. Emocí jsem nasbíral opravdu hodně a silných.

Uvědomění si kouzla celé expedice bylo o to silnější, když jsem se zpětně vracel k fotografiím a uvědomil si, že jde o jedny z mála krajinných snímků, které jsem kdy udělal a mám k nim nějaký hlubší vztah. Místa, která expedice projížděla jsem navštívil již několikrát před tím, přesto odtamtud nemám v podstatě žádné ucelenější fotografické výsledky právě kromě expedice. A proč? Protože jsem jsem se nechal strhnout atmosférou kolektivu fotografů a prožil tu vášeň mnohem intenzivněji. Nenašel jsem jediný racionální důvod (technika, počasí, podmínky), který by dokázal vysvětlit působivost snímků a hledat jej je zbytečné. Přiznejme si to, emoce jsou tím co nás každodenně řídí, prožitky jsou tím co zpříjemňuje naše životy a neopakovatelné okamžiky jsou našimi vzpomínkami.

Alis je zpět

2006-12-13T00:43:00.000+01:00

Pokud si pokládáte otázku, proč jsem tak dlouho nic nepřidal na svůj blog nebo si říkáte "další blogger co nevydržel" mam pro vás odpověď. Ano, nevydržel jsem pracovat s bloggerem, protože mi systém pod windows usilovně odmítal vkládat obrázky, což mne neuvěřitelně frustrovalo. Zároveň mám i dobrou zprávu, přešel jsem před dvěma týdny z Windows na Mac a tudíž jsem začal místo Internet Exploreru používat Apple Safari a hle - věci fungují lépe a radostněji.

Nechci sršet optimismem jako pan Mac z reklamy PC vs. MAC, ale tohle je jedna z věcí, které mě potěšili, takže slibuji, že blog zase trochu ožije....

Co může spasit nové logo?

2006-07-21T00:32:00.000+02:00

„Fuji má nové logo, chápeš tu hrůzu?“ Přesně tato věta mě přivedla k novému logu společnosti Fujifilm, které bylo představeno před týdnem. Zkusil jsem počkat týden, zda se čirou náhodou můj pohled na věc nezmění, ale i po týdnu mi tento výtvor japonské geniality připadá stále stejně odporný a kontraproduktivní. Nicméně má odpověď na úvodní otázku přesto zní ano, chápu velice dobře, co se ve Fuji děje.

Čas od času se stane, že i velká společnost se dostane do obtíží. Nejčastěji jde o důsledek přílišné zkostnatělosti v kombinaci s rychlou změnou na trhu. A přesně to potkalo Fujifilm, který hledá velmi těžko a bolestně odpověď na otázku své vlastní budoucnosti. Již samotné slůvko film v názvu společnosti je odpovědí na to, odkud problémy pramení a restrukturalizace je odpovědí japonského vedení. A jak už tomu tak bývá, pokud managemant velké společnosti začne utrácet desítky a stovky milionů za strukturální změny uvnitř společnosti, většinou prahne po jejich rychlém zhmotnění. Protože sebelepčí restrukturalizace se pozitivně promítne v ekonomice firmy většinou až po letech, změna loga je často snadno dosažitelnou a dostatečně viditelnou změnou. Koneckonců v několika posledních letech stejným procesem prošli třeba Agfa, HP či Nikon.

Takže už víme, že změna loga má svou, byť pochybnou, logiku. Bohužel to nic nemění na tom, že nové logo Fujifilmu je dle mého zcela soukromého názoru tragicky nevhodné. Namísto toho, aby se Fuji vrátilo k původní krátké verzi jména a odhodilo dodnes ne příliš oblíbený dovětek film, změnilo korporátní barvu. Místo tak charakteristické zelené, která se pro Fuji stala doslova synonymem, přichází s černo-červenou. Možná, že se tak Fujifilm snaží stáhnout na svou stranu trochu z úspěchu červeného Canonu, ale to už je ode mne asi jen jízlivost. Prostě staré logo Fuji jsem mel opravdu rád.

PS: Změna pro změnu je sice vidět a jistě bude stát spoustu peněz, ale trocha zdravého selského rozumu by neškodila.

Trocha stínů

2006-07-15T23:31:00.000+02:00

Shadow
Originally uploaded by alis_czech.

Většinou je pro mne fotografie práce, ale občas se podaří fotografovat i pro radost. Veronika byla tak hodná, že mi po celodenním workshopu, který jsem odlektorovam a ona oddřela jako model, věnovala ještě pár desítek minut svého času a několik fotografií se docela povedlo. A opět se potvrdilo, že krása je v jednoduchosti. Po všech experimentech ve studiu jsme stejně skončili u jediného světla, ventilátoru a příjemné hudby.

Chceme svět krásnější než je?

2006-06-29T13:26:00.000+02:00

Již třetí den trávím na HP Labs posloucháním o skvělých technologiích, které nám umožňují dělat úžasné věci. Přesněji řečeno jde o techniky, které se nesnaží udělat fotografii či tisk věrnějšími, přesnějšími či stabilnějšími, nýbrž prostě a jednoduše líbivějšími. Ne, že by na tom bylo cokoli špatného. Myslím, že náš dnešní svět je natolik smutný a fádní, že trocha toho pozlátka mu jistě neuškodí, ale neztratíme pak zájem o realitu jako takovou? Nestane se nám to, že časem zjistíme, že virtuální svět je mnohem hezčí, komfortnější a líbivější než třeba náš celoživotní partner? Doufejme, že ne.

Realita

Po korekci

PS: Pokud srovnáte snímky GAS1 a GAS2 tak veřte, že rozdíl je jen v cca 5 min. Práce ve Adobe Photoshopu. A postup?

Mírně projasnit pomocí gradační křivky

Dosytit barvy a mírně posunout odstín do růžové

Lehce zvednout kontrast

Vyretušovat pomocí klonovacího razítka některé odlesky a nepěknosti

Přidat přechodovou masku a zaostřit lehce střed (USM: 75%, 0,5pix., 0 práh)

U nové vrstvy invertovat masku a rozostřit okraje ( Gauss. Rozostření 1,5 )

Zmenšit a uložit

MegaPixely a jejich MegaBlbost

2006-06-28T00:15:00.000+02:00

Je až nepochopitelným paradoxem, že všichni odborníci již několik let taktně či méně taktně prohlašují, že honba za vyšším rozlišením snímačů digitálních fotoaparátů je nesmyslná, a přesto pokračuje bez viditelnějších změn. Ještě bláznivější je fakt, že i samotní výrobci naříkají, že jsou nuceni zvyšovat rozlišení, přestože jim to působí stále větší technické problémy a vlastně o to sami vůbec nestojí. Kde je zakopaný pes?

Výrobci svorně tvrdí, že vyšší rozlišení si žádá trh. Prodejci tvrdí, že výrobci zbytečně zvyšují rozlišení a zákazníci se jen přizpůsobují a snaží se koupit to nejlepší ve své ceně. A zákazníci logicky tvrdí, že nejdůležitější je kvalita fotografie, ale stejně kupují fotoaparáty se stále vyšším a vyšším rozlišením. Takže jde o jakýsi začarovaný kruh.

To, že počet MegaPixelů je stále velmi dobrý prodejní argument je prostě neoddiskutovatelný fakt a žádný výrobce si dnes nemůže dovolit jít sám proti proudu. Jediný, kdo by mohl situaci potenciálně změnit jsou odborná média, pokud by dokázala amatérské uživatele přesvědčit o tom, že opravdu není oč stát. A jaké argumenty lze použít?

Pro zobrazení na monitoru počítače, televizoru či v jakékoli jiné elektronické formě stačí řádově jeden MegaPixel a v nejbližší době se tato skutečnost zřejmě radikálně nezmění.
Pro tisk běžných formátů 10x15, 13x18 či 20x30cm bohatě postačuje rozlišení cca 5MPix pro všechny dnes používané technologie.
U běžných amatérských fotoaparátů se používají tak malé snímače s tak vysokou hustotou, že objektivy již nedokáží ani vykreslit tak malý bod aby nepřekryl několik sousedních buněk snímače.
Malá plocha buněk snímače, hrana kolem 2 mikrometrů, způsobuje nedostatečný zisk signálu, růst šumu a ten výrobci musejí redukovat, čímž ztrácejí kresbu, kterou získali vyšším rozlišením snímače.
Navíc vyšší rozlišení sebou nese více dat, tudíž pomalejší zpracování, které si žádá výkonnější procesory s vyšší cenou a vyšší spotřebou energie.
Více dat znamená potřebu větších paměťových karet a větší problémy s archivací.

Pokud to tedy shrneme a podíváme se zejména na segment amatérských kompaktních fotoaparátů tak zjistíme, že zvyšování rozlišení dnes plodí jen větší a větší technické a kvalitativní kompromisy. Pokud bychom vzali dnešní technologii a algoritmy a nasadili je do kompaktu s rozlišením 4Mpix a slušnou optikou, dostali bychom překvapivě skvělý obraz.

Inu svět je jeden takový Disneyland. Hodně pozlátka, které láká, ale pod slupkou jen iluze.

PS: Mam produkci Disneyovek rád a k tomuto nelichotivému příměru mě přivedlo pouze to, že jsem právě na HP Labs v Euro Disneylandu...

Proč fotoprůmysl tak smrdí?

2006-05-01T11:10:00.000+02:00

Klasik se své písničce říká „Jednou si dole, jednou nahoře“, čímž velice lehce konstatuje fakt, který provází lidské snažení od nepaměti. Lidí jsou tak hloupí, že jaksi nedokáží věci pouze vylepšovat a své snažení musí čas od času řádně pohnojit, aby bylo zase odkud růst. Sínusový průběh našich dějin není patrný jen v ekonomice, ale i ve vědě, kultuře, humanitě atd. Co se to ale sakra děje s fotoprůmyslem? Je to přirozený sestup před následujícím růstem nebo je něco opravdu špatně?

Zákazník je jen odběratel
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, proč se řada společností ve fotografické branži chová občas zcela nelogicky, většinou nabubřele a zavdává tak příčiny ke svému nevyhnutelnému následujícímu pádu. Možná se pletu, ale řekl bych, že příčinou je fakt, že tyto společnosti přestávají vnímat zákazníka a soustřeďují se výhradně na sebe, své konkurenty a „trh“. To se pak projevuje většinou dvěma způsoby:

A) Nové produkty přestanou dávat smysl. Buď se začne inovovat pouze pro to, aby se inovovalo, plnil se plán uvádění novinek a parametry se zlepšovali bez ohledu na jejich užitečnost. To dnes platí o všech výrobcích digitálních fotoaparátů bez výjimky. Opravdu nějaký zákazník ocení 10MPix kompakt, ISO3200 které produkuje hnusné fotografie či 3,5“ displej za cenu takové miniaturizace ovládacích prvků, že se stane neovladatelným?
B) Produkt musí být lepší než konkurentův. Toho se dá docílit buď tím, že se ve všech komunikovaných parametrech konkurent opravdu předčí, i za cenu neovladatelnosti, špatné obrazové kvality, neúnosné hmotnosti a ceny. Nebo ještě lépe se oznámí novinka, která sice ještě třeba ¾ roku existovat nebude, ale už nyní je papírově lepší než konkurentův úspěšně se prodávající produkt. Výsledkem je zmatený a frustrovaný čekající zákazník.

Kde je selský rozum?
Inu fotografický průmysl se zahleděl sám do sebe, vydal se zvláštní cestou a zákazníci jej za to vytrestají ekonomickým propadem. Až po tento bod jde dle mého názoru o logický a zřejmě i nevyhnutelný proces. Co si ale myslet o situaci, kdy se společnosti působící na trhu nedokáží poučit z vlastních chyb? Fotozpracovatelé se v rámci nesmyslného konkurenčního boje u nás takřka zničili, když dovolili propad ceny zpracování klasické fotografie pod 1Kč. Na našem maličkatém písečku, kde jsou dva velcí hráči (Fotostar a Fotolab) podbízením se cenou dokázali jediné – málem umřeli hlady. Nicméně svět jim dal druhou šanci a přinesl digitální revoluci, která vyhnala ceny zpět k 10Kč za fotografii. A co udělali naši dva milí kuhoutí? No začali kokrhat, handrkovat se a hle, na Slovensku již Fotolab nabízí digitální fotografii za 1,60SVK. Dovolte mi položit snadnou otázkou: „Proč proboha?“

PS: Ještě že fotografie není o fotoprůmyslu, ale o zachycené kráse ...

Nedělají si z nás legraci?

2006-05-01T10:48:00.000+02:00

Rad a poměrně často cestuji, což sebou přináší celou řadu veselých i neradostných příhod. Jedna věc se však opakuje se železnou pravidelností – ti, od kterých čekáte bezchybný servis, protože jsou profesionálové, předvádějí neuvěřitelnou míru asertivity a smyslu pro humor. Své tvrzení demonstruji na třech konkrétních situacích, které jsem nyní zažil.

Příběh první – Birmingham
Přiletěl jsem po dlouhé době do Británie a opět s naivním předsevzetím, že budu všude platit kartou a nebudu směňovat své finance za lokální, byť královské fuflíky. Na letišti přijdu k oficiálně vypadajícímu taxíku a ptám se u něho stojícího turka zda u něj mohu platit kreditní kartou Visa. Se šibalským úsměvem odpověděl, že samozřejmě, naložil mne a vyrazili jsme. Po cca 2km, kdy si byl jistý, že už nemám kam couvnout, z ničeho nic zastavil u benzínové pumpy, ukázal prstem na bankomat a požádal mě, ať si vyberu nejméně 25 liber, což je cena jízdy. Zase jsem vyměnknul – poslušně jsem vybral 200liber a celý pobyt platil hotově.

Příběh druhý – Řím
Včera jsem přiletěl do Říma na pozvání společnosti Nikon, která měla zajistit celou mojí cestu včetně transferu z letiště. V propozicích stálo, že na letišti bude čekat kontaktní osoba a ta mne zavede k autobusu Nikon, který mne přepraví do hotelu. Když jsem vyšel z uzavřené části letiště, opravdu jsem nazazil na dav cca padesáti kontaktních osob, ale všichni hledali Smise, Yamamota, Čonga atd. O Březinu nikdo nestál. Počkal jsem cca 10 minut a když ani při pátém průchodu davem kontaktních osob jsem nezahlédl své jméno, zavolal jsem na kontaktní telefon do Německa. Slečna z pořádající agentury zdvořile přislíbila, že proveří situaci a ozve se zpět. Po několika málo minutách zavolala zpět, že kontaktní člověk mne již hledá ať vydržím na místě. Bylo mi to divné, čekal jsem cca 5 minut a pak jsem převzal iniciativu. Vyhledal jsem mapu letiště a hle – letiště Řím má dva terminály – hned jsem věděl která bije. Vydal jsem se na pochod a na terminálu A jsem našel usměvavého, zcela klidného na místě stojícího Itala s logem Nikon. Oslovil jsem ho zdvořilou angličtinou, ukázal jsem mu svůj itinerář cesty a zeptal se, zda čeká na mne. Odpověděl „Si, si“ čapnul můj kufr a začal s ním někam utíkat. Následoval jsem ho a cestou jsem se ujišťoval, zda opravdu čeká na mne. Když jsem se ptal asi po třetí, tak zastavil – usmál se – ukázal svoje logo Nikon, pak prstem na logo Nikon v mém itineréři a dodal „Si, si“. Jazykem jiným než italským evidetně dotčen nebyl. Zato cestou z letiště se ke své státní příslušnosti hrdě přihlásil. Jeho Mercedes se vždy řítil minimálně 100km/hod. celou cestu si falešně a velmi hlasitě spíval s autorádiem a asi 4km úsek jsme absolvovali po tramvajových kolejích včetně projížďky skrz park – inu Ital.

Příběh třetí – Radisson SAS
Ráno jsem zašel do příjemné střešní restaurace římského Radissonu na snídani. Byl jsem usazen ke stolečku u okna a v klidu jsem se kochal výhledem na nádraží s Pendolinem. Nikdo jiný nevychutná vyhlídku na jedoucí Pendolino tak jako Čech, ale to není meritem věci. K sousednímu stolku si sedla vysoká příjemná Američanka a požádala číšníka o „Regular and Decaf café“. Číšník zopakoval její požadavek a opravdu vypadal že chápe objednávku – jedna klasická a jedno bezkofeinová káva. Američanka se spokojeně zvedla a odkráčela se obsloužit k bufetu se snídaní. V tom se ke stolu došoural její výrazně starší přítel – od pohledu také z USA – a posadil se. V ten okamžik přispěchal ten samí číšník s dvěma totožnými šálky kávy a zeptal se kam který patří? Američan se logicky optal na rozdíl mezi opticky stejnými šálky. Odpověď zněla „ Café, Café Netto“. Američan vypadal zmateně. Nicméně našel sílu a zeptal se, které je klasické a které zekofeinové, protože byl zřejmě s přítelkyní sehraná dvojka. A jakou dostal odpověď? Inu – Café, Café Netto. Rezignoval stejně jako ja, nechal položit oba šálky na stůl a v blahé víře, že Netto je snad bezkofeinové, se napil.

Ponaučení?
To že někdo pracuje ve službách, u kterých se automaticky očekává, že je budou využívat cizinci ještě nemusí zdaleka znamenat, že bude hovořit obvyklými mezinárodními jazyky a opravdu dělat to co říká. Cizinec a nedejbože turista je přeci tak snadný cíl pro trochu té národní výchovy. Takže až se vás někdo zase v Praze zeptá na cestu na Václavské náměstí a vy nebudete mít zrovna dobrou náladu, tak jej prosím neodbuďte nezájmem. Naopak se mile usmějte a odpověztě klidným hlasem „ Of course. Běžte rovně a pak do leva“!

PS: Co takhle vana ve skříni uprostřed pokoje? Radisson SAS Řím má svá specifika ...

Marné hledání krásy

2006-03-04T05:19:00.000+01:00

Je snadné hledat krásu tam, kde jí je dostatek. Je těžké najít krásu tak, kde se musí člověk trochu snažit a příroda mu až zas tak moc nepomáhá. Nejkrásnější je, pokud umíme najít krásu ve svém každodenním životě. Pokud vám to nejde, doporučuji se odstěhovat do na nějaké příjemné pobřeží, sednout si hezky po ránu do křesla na pláži a celý den se dívat před sebe a to až do západu slunce. Pokud to nepomůže, doporučuji opakovat tento postup tak dlouho, dokud vám nedojde, že ta pláž není o nic hezčí než váš vlastní domov.

Věřte mi, strašně rád cestuji a poznávám nová místa, ale nejkrásnější je to doma. Hlavně když se máte ke komu vrátit...

Take it easy

2006-03-04T04:52:00.000+01:00

Někdy je náš život tak neuvěřitelně uspěchaný, že začneme spěchat, aniž bychom věděli kam a proč. Někdy se mi stává, že mám neodbytný pocit, že se to všechno prostě nadá stihnout a jediným rozumným řešením je vždy přestat utíkat, zamyslet se a ohlédnout. Jsem již přes týden mimo svou kancelář. Přes den dělám řadu jiných věcí, a přesto postupně stíhám řešit i velmi staré resty a nové úkoly se nehromadí. Jak je to možné? Jednoduše mám nadhled a klid věci řešit v ten správný okamžik a s patřičným odstupem.

Poučení je snadné: Take it easy stejně jako tento fešák ze ZOO z Tampy...

Z Prahy až na konec světa

2006-03-04T04:33:00.000+01:00

Všechno začalo na letišti v Praze, kde jsme nasedli do letadla a urazili několik tisíc mil, abychom se dostali na Miami. Pak jsme se vydali autem do Orlanda, abychom se o týden později vydali zpět skrz močály až na nejjižnější cíp pevninského USA. Ano, mluvím o „úžasném“ Key West. Možná jste stejně jako já viděli detektivní seriál Vražedné pobřeží s Nickem Slotrem, Sylvií a Spiderem. Pokud si pamatujete nádherný, luxusní, sluncem zalitý Key Marrian, na kterém se fiktivně seriál odehrával, tak přesně nic z tohoto jsme na Key West nenašli. Po prakticky sto mílích jízdy po mostech a malých ostrůvcích většinou velice špinavých a zapáchajících hnilobou jsme dojeli do malého, zapadlého, ne příliš vzhledného městečka.

Na Key West je vše nejlepší, nejstarší, bylo první na ostrově apod. nicméně pouze v letácích. V praxi jsou to většinou špinavé pláže, podezřele vypadající půjčovny a oprýskané lodě. Možná jsem nespravedlivý, ale počasí je zatím nic moc, město je opravdu neuvěřitelná díra a korunu tomu dal číšník v T.G.I. Friday’s. Když zjistil, že jsme z Prahy, prohlásil, že je to prostě úžasné místo, že tam v létě byl. Inu, my jsme cestovali přes půl světa, abychom našli neuvěřitelnou dírů uprostřed ničeho. On to zkusil druhým směrem a moc se mu to líbilo.

Buďme pyšnými Čechy, máme minimálně Prahu!

PS: Nevzdáváme se. Zítra půjdeme hledat skrytou krásu Key West.

Bruslit nebo plavat?

2006-02-25T05:00:00.000+01:00

Jsme na Floridě a tak jsme se prostě museli jít vykoupat. Přesněji řečeno jsme se pokusili plavat ve venkovním nevyhřívaném bazénu našeho hotelu Days Inn. Včera, když svítilo sluníčko a bylo cca 27 stupňů Celsia byla voda sice ledová, ale plavání jako takové osvěžující. Dnes už sluníčko nesvítilo, bylo minimálně o 7 stupňů méně a do bazénu jsem Davida dostal až podlou lstí. Namluvil jsem mu, že venku je taková zima, že voda je teplejší než vzduch. Polovina z toho byla pravda, bohužel pro něj pouze ta první. Takže se tímto veřejně Davidovi omlouvám ...

Fešák, že?

Jaká je cena rovné příležitosti?

2006-02-25T04:55:00.000+01:00

PMA je již v plném proudu a jednou z nejlepší dnešních prezentací byla rozhodně přednáška o tom, jak hledat a školit nové zaměstnance. Vše bylo ušito na míru fotografickému průmyslu, ale bezesporu platí v jakémkoli oboru podnikání. Pohled prezentátora byl ryze americký, zaměřený výhradně na zisk a zohledňoval jedině a pouze pohled zaměstnavatele. Tolik na uvedení do problematiky.

To čemu se chci speciálně věnovat je doporučení, jaký typ zaměstnanců by měli zaměstnavatelé hledat, respektive jakým zaměstnancům se vyhnout. Doporučení byla veskrze logická a pragmatická:

1) Hledejte výhradně lidi s pozitivní mentalitou. Pesimisté jsou traviči studní.
2) Vyhněte se lidem se záznamem v rejstříku trestů i těm, kteří mají zkušenost s vyšetřováním policií. Neznamená to, že porušili zákon, ale minimálně to naznačuje, že něco nemusí být v pořádku.
3) Vyhněte se všem, kteří užívají jakékoli drogy včetně alkoholu a cigaret. To že vědomě ničí své zdraví svědčí o tom, že nemají dostatek sebezapření a životní motivace. Navíc ztrácejí čas v pracovní době konzumací drog.
4) Hledejte psychicky odolné jedince. Neschopnost čelit stresu a zátěži znamená neschopnost samostatné práce a rozhodování.
5) Hledejte lidi s perfektním zdravotním stavem. Jakýkoli handicap snižuje jejich pracovní výkon.
6) Hledejte svobodné. Rozvod dokáže zcela zničit i nejodolnější jedince.
7) Hledejte bezdětné. Nemocné dítě je vždy důležitější než práce.
8) Hledejte lidi bydlící poblíž práce. Pokud zaměstnanec dojíždí příliš daleko je neflexibilní.

Pokud se zamyslíte nad těmito doporučeními čistě z pohledu produktivity práce a dosažení maximálního zisku, pak jsou bezesporu logická a správná. Na druhou stranu jsou souhrnem snad všeho, co naše zákonodárství považuje za nedovolenou diskriminaci a označuje za trestné. Chápu, že se stát snaží chránit jakkoli handicapované zájemce o práci, ale je opravdu v pořádku ilegalizovat logickou snahu zaměstnavatele chovat se ekonomicky? Je důležitějším úkolem podnikatele generovat zisk a platit daně nebo vytvářet virtuálně spravedlivou sociální síť?

Co kdyby podnikatelé svobodně podnikali, vydělávali peníze a platili daně. Stát pak z těchto daní může vytvářet takové nástroje, které dají práci handicapovaným ...

Svět skutečný a svět neskutečný

2006-02-23T15:13:00.000+01:00

Nevím, jestli je to jen můj subjektivní pocit nebo ne, ale realita nám prezentovaná mi připadá čím dál nereálnější.

Tato myšlenka mě poprvé napadla včera při cestě z Prahy do Frankfurtu, kdy chování personálu letiště a Lufthansy mělo k těm usměvavým profesionálům z reklam opravdu hodně daleko. Nejprve jsme se stali na letišti doslova „zátěží“ pro vyvážení poloprázdného letadla. U brány nám bylo oznámeno, že nemůžeme nastoupit, dokud nezjistí kolik letí lidí, protože jsme předurčeni k „šoupání“. Ano, bylo s námi „šoupnuto“ z předních míst v letadle na ocas, abychom vyvážili stroj. Bohužel, proces rozhodování o tom zda a kam s námi bude šoupáno vypadal víc jako ruleta než profesionální rozhodnutí v zájmu bezpečnosti letu.

Podruhé mne stejná myšlenka napadla při přistání ve Frankfurtu. Aniž bych chtěl sahat pilotovi do svědomí, nemám na to ani právo neb řídit Airbus neumím, připomínalo to spíš nepovedené přistání rivala v silném bočním větru než výkon profesionála. Inu každý se to někdy musí naučit, jen nám mohlo být řečeno, že letíme s autoškolou :)

Potřetí jsem se se stejnou myšlenkou setkal v autopůjčovně Avis. Na letišti nám byl vybrán vůz a bylo řečeno, že jej najdeme na stojánce 130. Ta byla bohužel prázdná, takže jsem se vrátil do kanceláře pro nový vůz. Chápal jsem vzniklou situaci a nijak jsem se necítil poškozen. Nicméně když mi slečna s neuvěřitelně neprofesionálním úsměvem řekla, že neviditelných aut mají plné parkoviště a že je zcela normální, že klient auto nenajde na svém místě, bylo to jakési zvláštní.

A naposledy mě tato myšlenka dostihla v okamžiku, kdy jsem se stal součástí systému a začal nereálnou realitu sám vyrábět. Zastavili jsme u jezera Okeechobee s tím, že uděláme pár krásných fotografií z hráze. Bohužel, přestože jde o 4. největší jezero v USA, je to taková opravdu nevzhledná, mělká, zarostlá, obrovská kaluž. Navíc celé okolí je poničeno hurikány a tornády, takže na stovky mil je všude v okolí vidět pouze následující:

A co udělá fotograf (myšleno já), když vidí tu spoušť za kterou putoval tisíce mil? No vezme fotografické filtry, najde si nejméně poničené místo a upraví expozici tak, aby výsledek byl nejen působivý, ale zároveň i skryl to co vidět býti nemá. Podotýkám, že tento „ romantický západ slunce“ byl nafocen odpoledne, několik hodin před reálným západem slunce a jde tudíž pouze o fikci. Nicméně fikci pěknou, ne?

Ohlédnutí na cestě do bažin

2006-02-23T04:30:00.000+01:00

Někteří z vás to už možná tuší, pro jiné dobrá zpráva – vydal jsem se zase jednou na cesty a to znamená, že blog se bude plnit zážitky z pobytu na Floridě. Než se ale dostanu k neuvěřitelnému amatérismu Lufthansy, zážitku s neviditelným automobilem z půjčovny a dalším, chtěl bych se ještě trochu vrátit. V pátek minulý týden jsem fotografoval se Zuzkou nějaké akty v rámci akce pro Corel a rád bych se podělil s vámi o jeden paradoxně neaktový snímek. Ten vznikl závěrem akce, pochopitelně jako barevný a zaujal mě výrazem a atmosférou. Záměrně jsem jej podexponoval, ale když jsem jej tisknul, výsledek byl tragicky tmavý. Následně jsem se pokusil o využití pouze Červeného kanálu, ale výsledek byl pro změnu přesvětlený, což mne znechutilo a nechal jsem toho.

Dnes s odstupem času musím konstatovat, že chyba pochopitelně nebyla v technice, ale ve mně. První selhání způsobilo zcela nesmyslné nastavení gamma křivky u mého notebooku – již jsem ji zkorigoval. Druhé selhání bylo způsobeno přehmatem ve Photoshopu. Výsledek korektního vyjmutí červeného kanálu a převodu do B/W přikládám.

Ta fotografie totiž za tu snahu stála.

Jen krátce

2006-02-17T00:52:00.000+01:00

Tato fotografie vznikla během asi dvouhodinového fotografování. Ze začátku se mi fotografie až zas tak nelíbily, ale s odstupem jsem si několik mému srdci blízkých našel. Je to zvláštní, protože většinou to bývá přesně obráceně.

A mám pro vás ještě jednu na příště ...

Windows Vista, pohodlí za cenu závislosti

2006-02-15T00:22:00.000+01:00

Dnes jsme zase po nějaké době diskutovali s Mottem v sauně o vývoji IT a zejména Mac OS X. Shodli jsme se, že se Microsoftu s připravovanou novou verzí Windows Vista podařilo významně přiblížit k Mac OS X po stránce konstrukce uživatelského rozhraní, snadnosti obsluhy a logiky ovládání. Je samozřejmě otázkou osobních preferencí, vkusu a do jisté míry i zvyku, zda budete považovat za lepší Desítku či Vistu, ale o tom bych dnes nechtěl polemizovat. To co nás nejvíce zaujalo, rozuměj znepokojilo, je cena, kterou zaplatíme za uživatelský komfort běžného laického uživatele.

Vývojáři ve snaze maximálně zjednodušit život uživateli bez technických znalostí začínají rozdělovat svět na dvě oddělené kasty. Čím jednodušší a přehlednější je uživatelské rozhraní, tím více funkcí a nastavení se noří do jádra systému a zároveň méně kontroly zbývá na uživateli. Pokud má být operační systém takzvaně uživatelsky přítulný, musí si pokud možno vystačit bez interakce uživatele v jakékoli situaci a zároveň tak omezuje kontrolu běžného uživatele nad během počítače. V praxi to znamená, že běžný uživatel se v nestandardních či krizových situacích stává zcela závislým na pomoci odborníků a technické podpory. Propast mezi znalostmi a možnostmi běžných a power-uživatelů se postupně prohlubuje.

Zároveň zjednodušování uživatelského rozhraní značně komplikuje život uživatelům, kteří potřebují maximální výkon počítače pro svou práci. Ti musejí obětovat ne zcela zanedbatelnou část výkonu celého systému pro vykreslování, zprůhledňování, animování a jiné předvádění se uživatelského rozhraní. A nejen to, omezená možnost snadné konfigurace systému znesnadňuje jeho optimalizaci pro speciální aplikace jako je počítačová grafika či třeba autoring videa.

Paradoxně se můžeme dostat do situace, kdy tito uživatelé budou nuceni sáhnout po Linuxu jako poslední možnosti. Takový komplikovaný systém, který můžete mít plně pod kontrolou, není úplně k zahození.

Sony se chce vrátit aneb popel na hlavu a informace médiím

2006-02-10T10:58:00.000+01:00

Včera jsem strávil příjemné dvě hodiny na tiskové konferenci Sony v Praze. Bylo to poučné, musel jsem podepsat pod pokutou, že nikomu neřeknu, co mi bylo řečeno do půlky února a měli moc dobrou kávu. Nicméně o kávě psát nechci. To co mě inspirovalo bylo sebemrskačství, sypání popela po hlavách a slibování hor a dolů ve jménu získání zákazníka zpět a hledání cesty do černých čísel. Viděl jsem již hodně společností, které si prošly peklem a byly ochotné slíbit i modré z nebe jen aby jim média uvěřila, že už to mají za sebou. Včera to bylo ale tak nějak jiné – lidské, upřímnější a hlavně pak následovalo představení produktů, ze kterých byla změna cítit tak nějak konkrétně. Je otázkou nakolik mohou David Mašat či Vláďa Kostlán ovlivnit strategii a chování Sony, ale postavili se k tomu čelem. Ne, že by si Sony odpustilo marketingový med plný chytře formulovaných doslova vypečených slibů, ale vypadá to, že se opravdu vrací do hry. Uvidíme, jaká ta hra bude, s jakým úspěchem ji Sony bude hrát a hlavně jaké jsou ceny pro vítěze. O chmurné budoucnosti fotoprůmyslu, který mám rád, a který mne živí jsem napsal dnes na Fotografovani.cz.

Dokážeme ještě rozumět Applu?

2006-02-08T20:50:00.000+01:00

Dnes proběhla v Praze tisková konference Applu oficiálně v ČR představující Intel Mac. Ráno jsem si vzal svou slavnostní Apple košili, vyrazil do prace o 2 hodinky dřív, aby mi nic neuteklo a měl jsem čas. Tiskové konference pořádáné CDS sice nedosahují kvalit toho co delá Apple v USA, přesto jsem měl první 2/3 tiskovky opravdu radost z toho jak to probíhalo. Dobrá organizace byť na poslední chvíli, nezvykle hodně novinářů (nová PR agentura) a přijatelně nudná prezentace. Všechno se zvrtlo v okamžiku kdy došlo na dotazy novinářů. Při palbě otazek IT novinářů jsem si z ničeho nic uvědomil, že naše (apple orientovaných jedinců) názory a ochota naslouchat argumentům Applu jsou tak nějak z jiné reality.

Přiznejme si to, Intel Mac je neuvěřitelná past pro uživatele. Na aplikace pro OS 9 můžete zapomenout, aplikace pro PowerPC běží pomalu a nestabilně a UniversalCode ještě neexistuje v praxi.

A co si o tom myslím?
Managemant Applu evidetně zahodil prodeje počítačů v nejbližších cca 12 měsících ve jménu pokroku a jen to tak nějak zapomněl uživatelům sdělit. Apple bude dál žít z iPodů, ale budou skalní Mekaři ochotni "skousnout tuto další ponožku"?

Všechno je jednou poprvé

2006-02-08T15:32:00.000+01:00

Ač je to k nevíře, ač jsem byl dlouhou dobu zapřísáhlým odpůrcem Bloggování, stal se ze mě blogger. Vzhledem k tomu, že se roky živím jako novinář, vždy mě tak nějak štvala ta šilená a většinou nezodpovědná volnost bloggerů. A nakonec jsem pochopil, že mě profesionální odborná žurnalistika už natolik svazuje, že jsem se také rozhodl okusit zakázané ovoce. Uvidíme jak bude chutnat...